A co teď?

Tak nám odpískali radar. Budeme teď určitě samostatnější, hrdější a obranyschopnější, řeknou si mnozí odpůrci tohoto navýsost kontroverzního domácího evergreenu. Vyvstává však otázka, co se bude dít nyní, kdy česká politická scéna ztratila poslední zahraniční téma. Omlouvám se, euroústava je sice momentálně u ledu, ale jedná se rovněž o navýsost zajímavé téma.

Pan Paroubek, ač nechtěně, konečně dosáhl svého a nyní již jeho pernatý oděv dosahuje rozměrů páva. Vždyť on to přece dávno věděl, stávající posun pouze potvrdil jeho předvídavost a vynikající politický rozhled. Jen aby z toho pávovství taky nepraskl, měl by se stát brzy otcem, tak by se měl aspoň trochu hlídat. Ljuba Zaorálek je zřejmě nejlepší zahraniční stratég jakého jsme kdy měli, vždyť i on lamentoval nad roztržením svazků s matičkou Rusí, teď již konečně oba pánové a s nimi i celá rudo-oranžová koalice, za vydatného přispění poněkud levicového amerického prezidenta docílili svého.

Vážení pánové, má to však jeden velký otazník, jehož domyšlení potřebuje hlubší analýzu. Jen aby vám tato situace poněkud v závodě o dobývání občanských hlasů posléze nechyběla.

Jen si dobře vzpomeňte na jeden (nyní již z mnoha) politických kotrmelců, které ČSSD v této záležitosti v nedávné minulosti udělala. Byli to právě politici ČSSD, kteří za vidinou lepších vztahů s USA souhlasili, s umístěním amerického radaru v ČR. Poté co se rozpoutala veřejná diskuze a vyplulo na povrch, že většina Čechů s tímto umístěním nesouhlasí, ČSSD okamžitě převlékla triko a dala se na „hájení“ obyčejného občana. Myšlenka to sice určitě politicky korektní, ovšem krátkozraká. Pan Paroubek prostě nepochopí, že politické kotrmelce, kterými tak pravidelně zásobuje domácí politickou scénu, nikoho v zahraničí neokouzlí a že jen přilívá k již tak neprůhledné pozici ČR v zahraničí. To, že úmluvy se v každé vyspělé zemi dodržují, zřejmě panu Paroubkovi nic neříká. Už jsem jen zvědavý, co naše oranžovo-rudá koalice zase na zahraničním poli chystá.

Vraťme se však k myšlence, kterou jsem načal, a to neprozíravost ČSSD, kterou činí. Když pominu zahraniční nevěrohodnost (ale to už je zřejmě tradice), je velmi sporné uvažování pana Paroubka, kdy lidem se má dát vždy to, co sami chtějí. Je to veskrze líbivé téma, ne však zcela politicky korektní, navíc skýtající množství nástrah. Co až si Češi řeknou o odsun Romů? O znárodňování? O dvoudenní pracovní týden? O vystoupení z NATO? Přitaká pan Paroubek za vidinou politických bodů na tyto témata? Bude to mít velmi těžké, zatím pilně vyplňuje jakýchkoliv náznak občanských přání ve všemožných průzkumech veřejného mínění. Je to však hra velmi nebezpečná, hra s osudem tohoto státu, hra se znelíbením své vlastní strany.

Vážení sociální demokraté, Vy, kteří máte špetku rozumu, popřemýšlejte, zda pan Paroubek činí ve prospěch tohoto státu, či jen pro momentální „dobro“ své strany (sám sebe)? Co bude s mladými lidmi, kteří tak vehementně stáli na náměstích a protestovali proti americké přítomnosti? Myslíte si, že si nenaleznou nějaké nové téma? Což takhle třeba zvýšení dávek v nezaměstnanosti či nekonečně dlouhou dobu studia, za účelem „konstruktivního tlachání“ o geopolitické situaci ve světě?

Vážená ČSSD, dostáváte se na velmi tenký led, lidé se naučí věci přijímat, když jim je někdo dává. Stát s plnou pusou do kořán a polykat pečené holuby umí každý. Nebezpečí spočívá v tom, že když si někdo zvykne na třináctý důchod, očekává jej i příští rok. Snižování standartu je u nás prakticky nemožná, uvědomte si to. Vaše politika je nejenže nečitelná, ale už i nebezpečná. Jde pouze o populismus, který ubližuje v dlouhodobém horizontu nejen Vám, ale nyní už i celé zemi. Pozor na to, konjunktura (především ta názorová) je jedním ze základních pilířů úspěšné strany. Shození vlády, odklad voleb, šrotovné, americký radar, to je jen výpis některých Vašich posledních činů. Bod po bodu si je projděte a sáhněte si do svědomí, který z nich byl konstruktivní.