V čem je stáří naprosto nepřekonatelné

Napadlo mě to, když mi bylo sedmdesát. A už se mě to nepustilo. Dřív nás to nikoho nenapadne! K tomu, aby nás to napadlo, musíme zestárnout! Neříkám, že v sedmdesáti jsem stařena, ale pro mě je to věk, kdy mě to poprvé napadlo.

Dneska mi je o dva roky víc a ty dva roky jsem využila k tomu, abych o tom, v čem je stáří naprosto nepřekonatelné, mluvila s kamarády a se známými, blízkými i náhodnými, stejně starými nebo o něco staršími. Všichni mi dali za pravdu, že v tomhle je stáří opravdu naprosto nepřekonatelné.

A většina těch, se kterými jsem o tom mluvila, mi potvrdila, že je to také "potkalo" kolem jejich sedmdesátky. Dřiv to "nepotkalo" nikoho. Takže něco na tom asi opravdu bude, co myslíte?

Jde o to, že v tomhle věku si uvědomíme, že lepší to už nebude. A začneme si strašně přát, aby se to zastavilo. A když si to přejeme opravdu strašně, a žijeme aktivně, naše stárnutí se opravdu zastaví a ti mladší nás začnou "dohánět", věkové rozdíly se stírají, máme společnou řeč, navzájem si rozumíme a obohacujeme se. 

A tak jsem se rozhodla, že vzkážu něco mužům, kteří si chtějí vzít starší partnerky a zároveň vzkážu něco ženám, které si chtějí vzít mladšího partnera.

Mužům, kteří si berou dívky mladší o dvacet i více let, ani dívkám, které si berou muže starší o dvacet i více let, nic vzkazovat nebudu. Tyhle páry tady byly, jsou a budou. Na to jsme zvyklí. Ale pořád ještě nejsme zvyklí na to, aby si žena brala muže mladšího o deset i více let. Nejsme zvyklí na to, aby byl ženich mladší o deset i více let než jeho snoubenka.

Celý život jsem si říkala, proč je normální, když si chlap bere mladou holku a proč lidi pobouří, když si žena kolem čtyřicítky, chce vzít mladého muže? A tak se nedivte, že mě potěšilo, že v posledních dvou letech přibývá manželských párů, kdy je nevěsta starší než ženich o deset i více let. Vím, o čem píšu! Oddávám od roku 2011.

Pokaždé jsem si při takové svatbě, kdy byla nevěsta starší než ženich, vzpomněla na stesky svých vrstevnic, tedy žen sedmdesátiletých, které ve svých třiceti či pětatřiceti milovaly a byly milovány muži mladšími o deset i více let. Ti muži se s nimi chtěli oženit a mít děti! Ale ty ženy mi shodně a se smutkem přiznávaly, že se s nimi rozešly a vzaly si muže, kteří k nim věkově "pasovali".

"Kdyby to bylo dneska, už nic neřeším. Vezmeme se, máme děti a pak spolu stárneme. Dneska totiž vím to, co jsem tehdy nevěděla! Je mi sedmdesát, a když ho potkám, oběma nám přijde, že jsme stejně staří. Že jsme se věkem dohnali..."

Tyto ženy nebyly ve svých životech, které si nakonec vybraly, nešťastné, ale přesto na svoji o tolik let mladší lásku, nikdy nezapomněly. A kdyby se dal čas vrátit, rozhodly by se dneska jinak. Rozhodly by se pro mládí, protože teď už ví, že je jejich mladý partner ve stáří "doběhne".

Takže, ženy, které milujete mladšího partnera a jste mladším partnerem milovány, nebojte se ničeho a jděte do toho! Prožijete nádherné roky a než se nadějete, přijde doba, kdy se váš věkový rozdíl rozplyne, protože vás váš mladý partner "doběhne"...