- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
A přitom stačí málo. Co to je, to si tady snad mohu jako matka dvou dětí, dovolit napsat.
Poprvé jsem rodila v pětadvaceti, podruhé ve třiatřiceti letech. Pokaždé jsem se na děťátko těšila a byla jsme připravená na to, že v mém životě bude na prvním místě a že udělám vše pro to, abych měla spokojené miminko.
Sebe, svá přání a sny, jsem dobrovolně odsunula stranou. Jsem mladá, na všechno ještě budu mít čas, říkala jsem si spokojeně. Teď mám děti. A zvládala jsem všechno. Bez problémů. Dokázala jsem si vše zorganizovat, nikdo mi nepomáhal a já ani pomoc nepotřebovala.
Za co jsem byla strašně vděčná, bylo hlídání. V tom jsem se mohla absolutně spolehnout na své rodiče, ale hlavně na maminku. "Jenom" hlídali. Měli vše připravené, moje maminka nemusela vařit, uklízet, prát, "jenom" hlídala a já jí za toto "jenom", až do její loňské smrti děkovala, stejně jako jsem děkovala otci, který zemřel, když bylo synovi pět let.
Sami vidíte, že rada je jednoduchá. Sebe, svá přání a sny, dobrovolně odsunout stranou.
27. 2. 2017, jsem četla v Právu rozhovor se zpěvačkou Ivou Frühlingovou. Je jí 34 let. Když dostala otázku, jak vůbec zvládala mateřství, že dřív měla jen kočky a dítě je přece jen jiný element, odpověděla (cituji):
"Jelikož jsem byla poslední z kamarádek, všechny mě na to připravovaly. Ale připravit se na to nedá. To dítě je úžasné. Můj chlapeček je samozřejmě nejúžasnější na světě. Ale péče o dítě je stresující. Nespíte, máte týden mastné vlasy, nestíháte ani sprchu... Je to opravdu velký záhul. Je mi docela líto, že se o tom nemluví, je to takové společenské tabu. Platí to, že když jsem maminka, tak se mám mít úžasně a všem to říkat. Ale to nemusím. Přišel čas, abychom mužům přiblížily, že to tak jednoduché není."
Na otázku, co pro ni bylo v mateřství nejhorší nebo nejsložitější, odpovídá (cituji):
"Asi odpovědnost se o někoho postarat. Kolikrát si říkám, jak mohli mně, dítěti, seslat dítě. Vždyť vůbec nic nevím. Teď už je to dobré. Od dvou let dál už je to s dítětem jednodušší, aspoň já mám takovou zkušenost. Teď už je to parťák a jsou to samé hezké chvilky a ty špatné se hodně rychle zapomenou."
Rozhovor končí otázkou: A co takhle pomyšlení pořídit si druhé dítě?
Odpověď (cituji):
"Chcete mě zabít? Ne."
No... :-)
Tak si říkám, že tahle maminka sebe, svá přání a sny, ani omylem dobrovolně neodsunula stranou...
Další články autora |