... všichni zastupitelé kvůli němu odstoupili. Tuhle zprávu jsem si přečetla 16. ledna 2014 a od té doby mi leží v hlavě. Tady si můžete o tom stěžovateli přečíst podrobnosti:
http://pardubice.idnes.cz/stezovatel-paralyzoval-zastupitelstvo-sec-fm4-/pardubice-zpravy.aspx?c=A140116_122658_pardubice-zpravy_mt
Dnes jsme měli zasedání Zastupitelstva města Kolína. Před ním se vždycky na hodinku sejdeme - všichni koaliční zastupitelé - u našeho pana starosty, Vítka Rakušana. Sešli jsme se i dneska. Kromě jiného nám Vítek říkal i o stížnostech. Koukala jsem na něho a říkala si, jak by mohla být jeho práce radostná. On i oba jeho místostarostové, pracují pro naše město od rána do večera. Členové Rady města, tajemnice, vedoucí odborů, úředníci, komise - všichni pracují pro naše město od rána do večera.
Jak radostná by jejich práce mohla být, kdyby nemuseli řešit neoprávněné stížnosti, které se řeší pořád. A nejenom v Kolíně, samozřejmě.
Nemluvím o občanech, kteří přijdou upozornit na nedostatky, přijdou si postěžovat na cokoli, co je potkalo - vyslechnout tyto občany, je práce úředníků a jsem přesvědčená o tom, že každý úředník pozná už po několika slovech, že je stížnost či upozornění oprávněné a je pro něho radost, takovému občanovi pomoct. Takový úředník dělá svoji práci, která má smysl.
Ale je normální, aby jeden stěžovatel paralyzoval chod obce? Jakým právem se podobným lidem dává zelená? Dává se jim zelená na úkor práce úředníka, který není placený za to, aby denně vyřizoval nesmyslné stížnosti, podobné této: Sousedka krmí na své zahradě ptáky, ti se tam slétají a z toho důvodu jsou nad mojí zahradou časté bouřky...
Mluvila jsem s několika vedoucími odborů kolínského MěÚ a všichni shodně si stěžovali na totéž. Jak jim práci ztěžují někteří stěžovatelé.
"To je, jako když si každý den musíte nejdřív prohrabat cestu, a teprve když je prohrabaná, můžete začít dělat svoji práci, jenomže než ji prohrabete, tak už je kolikrát večer, co," nastínila jsem svoji verzi jejich práce s některými stěžovateli, a všichni tito vedoucí odborů přikyvovali.
A tak když jsem šla po Zastupitelstvu večerním Kolínem domů, nápad, jak se s těmito stěžovateli vypořádat, dostal konkrétní podobu.
Když se začalo platit 30,- Kč za návštěvu u lékaře, zjistilo se, že čekárny přestali plnit "strašně nemocní", kteří si chodili s doktory popovídat o svých "nevyléčitelných chorobách."
Tak mě napadlo, že by se podobně dal vyřešit i problém s chronickými stěžovateli, kteří paralyzují práci úředníků na úkor nás, občanů.
Za každou stížnost by občan v podatelně úřadu, zaplatil 200,- Kč. Těchto 200,- Kč by se mu vrátilo, pokud by stížnost byla objektivně uznána za oprávněnou. Peníze by se mu vrátily i v případě, že by proti sobě stála dvě tvrzení, a objektivně by se nedalo rozhodnout, na které straně je pravda.
V případě, že by se zjistilo, že je stížnost neoprávněná, šly by peníze do městské pokladny.
P. S.
Víte, i kdyby tenhle nápad někoho kompetentního zaujal, je mi, bohužel, jasné, že já se jeho realizace nedožiju. Ale třeba se to poštěstí mým vnukům! :-)
