Když si pročítám v denním tisku názory na obecné referendum, které by některé strany měly nejraději "na fšechno", a když čtu o přímé volbě starostů - mám pocit, že navrhovatelé jsou škodolibí destabilizátoři naší země.
Volíme poslance a senátory, aby rozhodovali o důležitých věcech, které se týkají nás všech. Vybíráme ty nejlepší, ale je pravda, že ne vždycky se nám povede ty nejlepší zvolit, což se, bohužel pro nás, ukáže až po volbách.
Ale všichni se učíme, i my, voliči, i když si o nás, voličích, myslím, že bychom se měli učit víc. Někteří z nás totiž volby flákají, nicméně to opravdu není důvod, aby se na nás, voliče, přesouvaly povinnosti, které mají vůči nám a vůči naší zemi, námi zvolení poslanci a senátoři.
Z toho, co jsem napsala, vyplývá, že jsem proti obecnému referendu, ve kterém bychom rozhodovali o tak důležitých věcech, jako je například vystoupení z Evropské unie a NATO.
A za stejný nesmysl považuju přímou volbu starostů. Na to mohl přijít ten, kdo o komunální politice neví vůbec nic, nebo ten, kterému bylo při komunálních volbách šlápnuto na kuří oko, jako se to stalo například hnutí ANO, které sice v minulých komunálních volbách na mnoha místech zvítězilo, ale nakonec se na některých radnicích dostalo do opozice.
Přitom jsou komunální volby tak jednoduché! Výsledek voleb je vložený do rukou voličů a ti volí v komunálních volbách své zastupitele. Zvolení zastupitelé vytvoří po volbách koalici, která má v novém zastupitelstvu většinu, členové této koalice mezi sebou vyberou starostu, kterého potom nové zastupitelstvo zvolí. Opozice se k volbě starosty buď svými hlasy připojí nebo hlasuje proti navrženému starostovi nebo se hlasování zdrží.
Jak je vidět, vše je jasně dané.
Když jsem si v článcích o přímé volbě starostů přečetla, že Tomio Okamura počítá dokonce s variantou, že by se starosta volil jiný rok než zastupitelstvo, nemůže se mi nikdo divit, že jsem se utvrdila ve svém názoru, že navrhovatelé změn, o kterých píšu, jsou škodolibí destabilizátoři naší země...
