Na Rhodosu mě a dceru Ritu nejvíc zajímalo, jestli už Kate porodila. A co. Tipovala jsem, že to bude holčička, a bude se jmenovat Diana...
Nezajímalo nás, jestli je Jana Nagyová propuštěná z vazby, jestli parlament schválí novou vládu, ani kolikrát ještě půjde Karolína Peake do Strakovy akademie. Zajímala nás Kate a její porod.
"Už porodila," ptaly jsme se pana Fuchse, když nám každý den volal, aby zjistil teplotu moře a vzduchu, a ten prskal.
"Nezajímá mě nějaká Angličanka! Nesleduju to! Kolik je tam stupňů?!"
Proč nás to vlastně tak zajímá, ptala jsem se sama sebe, když jsem plavala v průzračných vlnách kousek od pláže a poslouchala ruštinu, jediný cizí jazyk, kterému rozumím.
Protože je královská rodina čistá, odpovídala jsem si. Protože nám s královskou velkorysostí dává pocítit, jaké to je, když se v rodině nekrade, nekorumpuje, nepodvádí, ale žije se důstojně, rovně a čestně. A také nás to zajímá proto, že se princeznou Dianou tenhle úctyhodný obraz královské rodiny zlidštil. To, co se odehrávalo v soukromí Diany a Charlese, se mohlo odehrávat i u sousedů ve vedlejším paneláku.
Kdo by mě před porodem takhle moc zajímal u nás, zeptala jsem se sama sebe, když jsem lezla z moře a děkovala Rusovi, který dal moje pantofle stranou, aby je vlny nesmetly.
"Balšoje spasíbo," řekla jsem a Rus se usmál, a i když do té doby mluvil s mojí dcerou anglicky, teď mi tiše odpověděl.
"Pažalsta..."
S překvapením jsem zjistila, že u nás v Česku by mě nezajímal porod nikoho. Nikoho.
Pouze u jediné dvojice bych čekala na porod stejně nedočkavě jako teď čekám u Kate a u Williama! Rozesmála jsem se a Rita se na mě podívala.
"Čemu?"
Řekla jsem jí to.
"Zajímalo by mě dítě Václava Havla a jeho ženy Olgy."
V pondělí večer jsme seděly na balkoně a najednou začal u vedlejšího hotelu ohňostroj. Byly slyšet radostné výkřiky. Podívaly jsme se na sebe.
"Porodila! Angličané slaví!"
Otevřely jsme televizi a opravdu. Budoucí král byl na světě!
A pak jsme si dlouho povídaly a říkaly si, jak je dobře, že se pořád ještě kolem nás dějí věci, které na nás citově působí a nutí nás, dávat si otázky. Nebýt Kate, nikdy bych se nedozvěděla, čí dítě by mě v Česku zajímalo...
Dneska ráno jsme přiletěly do Česka a já si v MF DNES přečetla názor Teodora Marjanoviče, spolupracovníka MF DNES, nazvaný Kluk jako U. K.
Tady jsou první dvě věty. Cituji:
Narodil se jim syn. Proplešatělému princi, povoláním pilotovi záchranných vrtulníků, a jeho manželce, která se nikdy v životě nemusela stresovat náročnou prací, a tak v posledních letech spoustu času věnovala fitnessu a péči o svůj zevnějšek.
