Nedokonalá zelenina v našem nedokonalém světě

V samoobsluze jsem si vybrala bramboru, které narostla ještě jedna, s radostnou nostalgií. Vzpomněla jsem si totiž na nedokonalé brambory, které jsme si v padesátých letech s bráškou prohlíželi, když je babička přinesla s nákupem.

A nejenom, že jsme si je prohlíželi, vybrali jsme si i své favority a nechtěli jsme je babičce na vaření dát, protože v té chvíli už pro nás nedokonalé brambory znamenaly příběh a my si ho chtěli s nimi zahrát...

Doma jsem rozkrájela do bramborového guláše všechny brambory, dokonalé i tuhle nedokonalou a před očima mi běhaly zprávy, které jsem posledních deset, dvacet let viděla v televizi, četla v novinách nebo slyšela v rádiu.

Nedokonalé brambory a jiná nedokonalá zelenina se v obchodech a supermarketech nemohou prodávat a tak je zemědělci zaorávají nebo dávají na kompost.

Kolikrát jsem to slyšela a nic. Ani to se mnou nehnulo. Začala jsem o nedokonalé zelenině přemýšlet, až když začaly vznikat potravinové banky. Říkala jsem si, potraviny se sice zachrání a poslouží lidem, kteří si je nemohou koupit, ale nedokonalá zelenina stejně skončí na kompostu nebo je zaoraná v poli. 

A i to se začalo měnit. Lidé se učí znovu paběrkovat na polích a sbírají nedokonalou zeleninu. Supermarkety začaly opět nedokonalou zeleninu prodávat a jak jsem se dočetla na internetu, křivá zelenina, která končila dříve na kompostech, je dnes v obchodech královna.

Nežijeme v dokonalém světě a nikdy v něm žít nebudeme. Nedokonalých věcí je kolem nás hodně a je potěšující, že se s nimi učíme žít a jejich nedokonalost přijímáme.

Těším se na dobu za deset let. Jsem zvědavá, jak to, co je pro nás dneska nedokonalé, bude s námi za deset let žít pospolu...