Kouzelný vagon Českých drah
První ženu jsem potkala v pantografu, na trase Kolín - Praha, asi před patnácti lety. Když jsem nastoupila a rozhlédla se po vagonu, okamžitě jsem si jí všimla, protože nevšimnout si jí, prostě nešlo. Sedla jsem si přes uličku, abych ji mohla pozorovat a nevypadala jako voyaer.
Zabrala dvě sedadla. Na sedadlo vedle sebe rozložila háčkovanou dečku, na tu pečlivě složila svou šálu, vedle ní položila zrcátko a z korálků vyrobenou kytičku, vedle dečky postavila kabelku, a o ni opřela pouzdro, ve kterém byly nějaké fotografie. Byla v neustálém pohybu, stále něco v tomto svém „pokojíčku“ upravovala, měnila, povídala si, usmívala se, občas se i postavila a zase si sedla a zdálo se, že si vůbec neuvědomuje, že je ve vlaku, který se pomalu zaplňuje. Byl to ranní spoj, v Českém Brodě přistoupilo hodně lidí, stáli i v uličce mezi sedadly, ale nikdo jí neřekl, ukliďte si to, ať si můžu sednout, zabíráte jedno místo! Všichni jsme její svět, ve kterém jí bylo evidentně krásně, s úsměvem pozorovali. Před Prahou začala své věci uklízet, a její svět se rychle vytrácel…
Když jsem před půl rokem jela z Prahy, sedla jsem si do kupé, kde seděla paní z Kolína, se kterou jsme se od vidění znaly. Usmála se na mě, řekla mi, že jsem v dubnu oddávala její neteř, a že jsem měla krásný svatební projev, zeptala se mě na Činoherní klub, a pak jsem se jí zeptala já, proč byla v Praze.
„Vypadáte tak šťastně a spokojeně, jako byste si byla v Praze pro výhru!“
Rozesmála se.
„To máte pravdu! Jsem šťastná a spokojená! A jela jsem si pro výhru! A za týden pojedu zase! Každý týden jsem šťastná a spokojená, každý týden si jezdím do Prahy pro výhru. Někdy jedu ráno, jindy dopoledne nebo až po obědě. Na nádraží si koupím časopis a bagetu, sednu si k okénku, abych viděla ven, a užívám si celou cestu. V Praze se jdu podívat na Václavské náměstí, mám tam několik obchodů, kam pokaždé zajdu, někdy si tam i něco koupím, a za hodinku, za dvě, jedu zpátky do Kolína.“
Sice jsem nic neřekla, ale ona moji otázku tušila a rozesmála se.
„Chcete vědět, proč to dělám? Potřebuju mít chvíli klid. Být sama. Aby po mně nikdo nic nechtěl. Abych si dělala, co chci. A to se mi dneska splnilo. Dělala jsem, co jsem chtěla. A dělám to i teď. Chci s vámi povídat, tak si povídám.“
A pak mi vyprávěla, jak v jejich velkém domě bydlí s manželem, se třemi dospívajícími dětmi, se svými rodiči, s tchyní a s babičkou.
„Nemám v celém domě jedinou místnost, kde bych mohla být sama. Jediný kout, kam bych se mohla schovat. Bývala jsem tak zoufalá, že jsem si říkala, že se zavřu do skříně! Ale i tam by mě našli. Všude se na mě dostanou. Všude. Strašně mi chyběla samota. A touha, dělat alespoň chvíli to, co chci já! A pak jsem jednou stála na mostě a koukala na vlak, co přijížděl do Kolína od Prahy, a napadlo mě, co udělám. A jsem šťastná a spokojená už dva roky. Zůstanu v práci jeden den přes čas, udělám spoustu práce, nadělám si hodiny a jednou týdně jedu do Prahy a zpátky…“
Tento fejeton vyšel v Magazínu DOMA DNES, ve středu 3. července 2013.
Irena Fuchsová
Když nemůžeš, tak přidej!
Nevím, kde se to ve mně bere. Přijedu z Činoherního klubu do Kolína, nakoupím, sotva lezu, táhnu domů těžkou tašku přes starý most na Zálabí a pak potkám smutného kamaráda a musím se s ním zastavit a zeptat se ho, co mu je...
Irena Fuchsová
Jak po mně moji mrtví hází šišky
Když jdu na kolínský hřbitov, jdu domů. Jako malá jsem měla pocit, že kolem sebe slyším hlasy, mluvilo na mě víc lidí, jeden přes druhého. Teď už sice moji mrtví nejsou tak sdílní, ale občas zakopnu nebo na mě hodí šišku...
Irena Fuchsová
Když se některé mobily hárají...
... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.
Irena Fuchsová
Jak si useknout ruku
Není těžké si ji useknout. Je to rozhodnutí v setině vteřiny, ve které pochopíte, že už nemůžete udělat nic jiného, než seknout! Samozřejmě, když si ji useknete, trvá minimálně rok, než se z toho vzpamatujete, ale stojí to za to.
Irena Fuchsová
Co všechno nesmíte
Nesmíte mít svatbu v květnu, protože nevěsta v létě umře. Nesmíte stříhat nehty miminku! Rok mu je okusujte a až po roce stříhejte! A nesmíte chodit s miminkem na hřbitov! Nechoďte tam, dokud mu nebude rok!
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
- Počet článků 747
- Celková karma 30,43
- Průměrná čtenost 2342x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda