Když se některé mobily hárají...

... zcela logicky se jimi jejich majitelky stávají maximálně posedlé a nejraději by se od nich na vteřinu nehnuly! Nezajímá je nic jiného, než hárající mobil, stejně jako chudáka psa nezajímá nic jiného než fena, která se hárá.

Maminka, která šla ráno se svojí čtyřletou dcerou do školky a dvouletý syn, čekatel na školku, šel vedle nich, měla stoprocentně mobil, který se hárá.

Kousek od školky je Večerka, kde maminka pravděpodobně dětem kupuje sladkosti, tak nebylo divu, že dcerka tam chtěla jít a něco sladkého koupit, ale maminka, přisátá k mobilu všemi póry, ji nejdříve několikrát okřikla, a když to nepomohlo, dostala dcerka pořádnou herdu do zad, až málem upadla a začala hlasitě plakat.

Maminka s hárajícím mobilem a s plakající dcerou, přešla silnici, na chodníku se otočila a zařvala na dvouletého syna, který se zastavil uprostřed rušné silnice, ten k ní rychle přiběhl a chtěl ji vzít za ruku.

"Já chci ruku!"

Maminka se mu ale vyškubla, protože se chtěla věnovat hárajícímu mobilu oběma rukama.

"Nech mě bejt! Ušpinil bys mě!"

Cesta parkem byla poměrně hlasitá. Teď už neřvala jenom dcera, ale i syn, a pokud se maminka na dvě vteřiny odtrhla od hárajícího se mobilu, řvala i ona, ale samozřejmě jenom krátce.

V našem dvanáctiposchoďáku se teď hárají dvě fenky a náš Baxíček nejí, než s ním vyjdu ze dveří, vříská na celý dům a venku mě táhne po cestičkách, kudy šla jedna i druhá fenka, nepomůže, že trhám s vodítkem, nepomůže, že křičím, Baxi, stůj! Pomalu, Baxi! Pomalu! Je to marné. Je to úmorné a marné!

Našemu Baxíkovi, ani té mamince, které se hárá mobil, prostě nepomůže nic.