Svatby v květnu se nedoporučovaly už od raného středověku. Pokud žena otěhotněla v květnu, dítě by se narodilo v zimě, kdy zásoby docházely, bylo málo potravy a dítě by se narodilo do období epidemií. Většina kojenců v tomto období umírala. Úmrtnost dětí v raném středověku byla obrovská.

Naši to asi nevěděli. Narodil jsem se v květnu... Jsem naživu, nějak se mi to vyhnulo.

Ale přidám aspoň jednu věc, o které jsem se kdoví proč kdysi dověděl: Před práh domu je třeba zakopat mrtvou kočku/kocoura. Prý to chrání před zloději.

No jo, pardon, jde o svatby, nikoliv narození. Tak proto ještě žiju...

Že nemají být svatby v květnu říkají i na Balkáně. Tam to zdůvodňují tím, že v květnu se žení (páří) osli.

Zajímavé. Jsem rád, že jsou stále lidé, které zajímá příčina.

A těhotné nesměly věšet prádlo.

Tu svatbu v máji, do roka máry, si pamatuji. Ale že se nesmí s dítětem na hřbitov, jsem neznala.

A kdo za ně to prádlo pověsil?

Další důvod proč se nevdávat v květnu byl, že se děti počaté v květnu rodily koncem února počátkem března. To byly zásoby jídla většinou na dně a matky byly zesláblé. Děti i matky často umíraly.

Vašek

Zase jsem malinko chytřejší Ireno, zdravý spánek!

Ty můj miláčku! Děkuju! I tobě zdravý spánek, ve kterém nebude chybět láska! Ta bych fakt neměla chybět nikdy!