Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Mluvila s kamarádkou a každé její třetí slovo by se muselo vypípnout. Představte si slova, týkající se pohlavních orgánů, vyměšování, vulgárních výrazů pro vyjádření IQ kolegů, příbuzných, kamarádů a to vše v rychlém sledu se opakující, jednou, dvakrát, třikrát...
Na poslední zastávce před nádražím čekala skupinka dvanácti pětiletých dětí se svými učitelkami. Jedou na plavečák, řekla jsem si a obdivovala jsem čtyři mladé ženy, které děti rychle a bezpečně rozsadily kolem sebe na volná místa. I naproti mně přistála jedna holčička a vedle ní si sedla jedna z učitelek. Holčička měla rozzářené oči, a když se autobus rozjel, nadšeně koukala ven a vypadala šťastně.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že kanalizace celou tu dobu, co učitelky s dětmi nastupovaly, sice telefonovala, ale na pět vteřin přestala, to když vedle ní učitelky posazovaly dvě děti a před ní také dvě a tak kanalizace seděla obklopená dvanácti pětiletými dětmi!
Po pěti vteřinách, kdy nemluvila, začala přesně tam, kde před pěti vteřinami skončila. Zopakovala jméno svého kolegy, nazvala ho pánským přirozením a jeho kolegyni nazvala přirozením dámským.
Stačila minuta a holčička naproti mně se už neusmívala a její oči už také nebyly rozzářené.
Učitelky si začaly něco šeptat a kolem nich a kolem dětí stále létala slova, týkající se pohlavních orgánů, vyměšování, vulgárních výrazů pro vyjádření IQ kolegů, příbuzných, kamarádů a to vše se neustále v rychlém sledu opakovalo.
Nenápadně jsem se otočila na kanalizaci a z toho, co jsem viděla, mi bylo jasné, že cokoli říkat, nebo dokonce napomenout, by bylo zbytečné.
Kanalizace mluvila už pět minut, a na druhém konci telefonu možná nikdo nebyl.
Prasklá, pravděpodobně i sjetá kanalizace, tak by se tahle situace dala nazvat. A vsadím se, že tahle sjetá kanalizace bude vystupovat na nádraží!
Podobně jako já vyhodnotily tuhle situaci pravděpodobně i učitelky a snažily se s dětmi mluvit, aby je kanalizace zasáhla co nejméně, což se jim tak úplně nepodařilo, ale jejich snaha byla dojemná.
Na nádraží jsem vystoupila a šla jsem ke vchodu do haly. Kanalizace vystoupila se mnou, jak jsem předpokládala, a i když mohla jít jinudy, šla nalepená vedle mě a pořád telefonovala.
Telefonovala i v hale, telefonovala, když čekala u okénka pokladny, přestala, aby řekla, kam chce jízdenku, a pak telefonovala dál. Slova, týkající se pohlavních orgánů, vyměšování, vulgárních výrazů pro vyjádření IQ kolegů, příbuzných, kamarádů a to vše se neustále v rychlém sledu opakovalo, s tím rozdílem, že kulisy autobusu se změnily na kulisu nádražní haly.
Koukala jsem, kam jde, a zjistila jsem, že šla domů. Šla tam, kam patří. Šla na WC.
