Irča, Irenka, Iruška, Irén, Iris, Irka…
K této „čistce“ mě přivedl pracovní mail od jisté Ireny. Začaly jsme si psát a já ji oslovovala Ireno, protože miluju, když se tak říká i mně, a doslova nesnáším, když se mi říká, Irčo. A tato Irena mi ve svém druhém mailu napsala, že miluje, když se jí říká Irčo, a oslovení Irena, doslova nesnáší…
Mamince dali rodiče jméno Irena, v roce 1922. Možná proto, že před čtyřmi lety skončila 1. světová válka a Irena, znamená mír. V roce 1950 jsem dostala jméno Irena také. Určitě po mamince, ale až teď mě napadlo, že možná i proto, že 2. světová válka skončila před pěti lety.
Široká rodina nás dvě rozlišovala na velkou Irenu a malou Irenu. Když mi dospělí říkali, malá Irena, připadala jsem si dospělá jako oni, ale když mi táta, jako jediný, říkal Mášenko, bylo to, jako by mě pohladil, což za celý život nikdy neudělal.
Co se táty týče, uvědomuju si až teď, když si dělám „čisto“ kolem svého jména, že mu široká rodina říkala velký Karel, ale mému bratrovi, o dva roky staršímu, říkala malý Kája. Velký Karel a malý Kája.
Kája se narodil v roce 1948, půl roku po tom, co umřel děda, rodinou uctívaný a milovaný a láska babičky, maminky a tet, se přenesla na malého Káju, kterým zůstal až do smrti. Nevadilo mi to, protože jsem byla maximálně spokojená s malou Irenou.
Když mi byly tři roky a Kájovi pět, odjeli jsme s maminkou na tři měsíce k jejímu bratrovi Františkovi a k jeho ženě Věře, do Kojetína u Havlíčkova Brodu, kde strýc učil. Doma nám řekli, že tam budeme proto, že je táta na vojenském cvičení a na venkově nám bude líp. Až v dospívání jsme se dozvěděli, že byl tehdy tři měsíce zavřený, protože řídil v opilosti a vjel autem na střechu domku, který stál v zatáčce pod silnicí. To ale není důležité.
Důležité je, že za ty tři měsíce jsem se naučila nenávidět Irču. Strýc tak říkal mamince a já nechápala, proč tenhle mohutný, usměvavý chlap říká mojí mamince, Irčo, a proč mu maminka nic neřekne, naopak, tváří se, že je ráda, že jí tak říká!
Když jsme se, i s mou averzí vůči Irče, vrátili do Kolína, tvrdošíjně jsem každému, kdo mi tak řekl, toto oslovení zakazovala. Výsledek se dal čekat. Pod stromečkem jsem měla kromě jiných knih, „Irčin románek“ nebo „Irča vede jedenáctku“ a zlomyslní příbuzní mě Irčou rádi pravidelně škádlili.
Moje nechuť k Irče se mnou vešla i do dospělosti, kde na mě bratr Kája vyřvával přes celé náměstí, Irčóóó! Irčóóó! V divadle, kde jsem pracovala od svých osmnácti let, jsem se po každé Irče urputně ohrazovala slovy, neříkej mi Irčo, nemám to ráda, a výsledek byl ten, že mi všichni s úsměvem říkali, Irčo, prosím tě… já vím, že to nemáš ráda, ale Irčo, prosím tě, můžeš…
Tak jdu životem s Irčou, Irenkou, Iruškou, Irén, Iris a Irkou a vás, kteří mi říkáte, Ireno, vás mohu, bohužel, spočítat na jedné ruce.
Když jsem si tak hezky s koncem starého roku dělala „čisto“ kolem svého jména, uvědomila jsem si tři věci.
Už tady hodně dlouho nejsou ti, kteří říkali, velká Irena a malá Irena.
Dva roky už tady není ani velká Irena.
A já právě teď, na konci roku 2018, definitivně pochopila, že už nikdy nikdo neřekne, prosím tě, vezmi to velké Ireně, chtěla to pro malou Irenu.
Je to sice trochu smutné, ale láskyplné.
Láskyplný rok 2019 vám všem!
P. S. Tento fejeton vyšel 31. prosince 2018 v Magazínu ONA DNES.
Irena Fuchsová
Včera jste mě mohli asi desetkrát zranit nebo i zabít
Silnice přes starý kolínský most je plná aut, tak chápu, že cyklisté a koloběžkáři používají chodník, i když správně mají použít silnici, na které je i „jejich“ značka v obou směrech. Chápu je, ale proč NIKDY nepoužijí zvonek?
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině
Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 748
- Celková karma 31,26
- Průměrná čtenost 2339x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda