http://hrebenar.blog.idnes.cz/ = Systém posuzování invalidity je namířený proti zdravotně postiženým, Poskytování sociálních dávek není charitou, Drábek zřídí speciální kontrolní komisi "uzdravující" postižené, Sociální karta zavádí fašizující prvky ve společnosti, My jsme těmi nepřáteli národa, jsme totiž zdravotně postižení...
... To je jenom několik titulků, kterými uvádí své blogy pan Jiří Hrebenar. Všimla jsem si včera jeho blogu o tom, že systém posuzování invalidity je namířený proti zdravotně postiženým. A na chvíli mi nebylo příjemně. Ano, pokaždé když zavadím o toto jméno, mi není příjemně. Možná proto, že nemám ráda negativní lidi. Možná proto, že i já jsem postižená. Dětskou obrnu - polio, jsem dostala v roce 1954, kdy se proti ní ještě neočkovalo.
http://www.polio.cz/
Znám mnoho postižených, mladých, starších, starých, kteří pořád tak neútočí, jako pan Hrebenar. Žijí stejné životy jako nepostižení. Nebo se o to alespoň pokouší. Ze všech sil. Jsou pozitivní. I když jsou na tom i hůř než náš kolega, postižený bloger.
Napadlo mě dnes po půlnoci, jestli byl tento mladý muž už někdy zamilovaný. A pokud nebyl zamilovaný, jestli byl už někdy milovaný. Ptejte se mě, proč mě to napadlo, řeknu nevím, ale hned si uvědomím, že to není pravda.
Vím, proč. Vím to až moc dobře.
Jednak mi v pátek, 1. července 2011, poslala sms Sašenka. Ptala se mě, kdy přijedu letos do lázní. Že už tam s maminkou je. Příběh Sašenky, který vyšel v roce 2009 v ONA DNES, si můžete přečíst tady:
http://www.kdyz.cz/skandal/jak-bych-te-sasence-jenom-pomohla
Jsou tam i její webové stránky. Sašenka je anděl.
Druhý anděl se mi ozval v sobotu, 2. července 2011. Mirunka, o které jsem nevěděla osm let.
Poznala jsem ji v roce 1995 v klimkovických lázních. Kdyby dělala hlasatelku, celý národ by se denně tlačil u obrazovek, aby z ní vysál pozitivní energii, úsměv, teplo. Nádherná, třiadvacetiletá dívka, s vlasy kolem hlavy jako svatozář. Dokonalá tvář, laskavé, chápavé oči. Smysl pro humor. Žena, kvůli které se muži vyzývají na souboj. Žena, pro kterou se umírá.
http://www.kdyz.cz/fotka.php?soubor=/gal/lazne-4.jpg&popisek=Mirunka - sluníčko. (foto Irena Fuchsová)
No, ano, chybička se do této dokonalosti vloudila. Nemoc, kterou Mirunka dostala ve svých pěti letech, je tak výjimečná, že nemá ani cenu ji popisovat. Pojišťovny ji ani nemají v tabulkách. Lidí se stejnou nemocí je na světě pět. Nebo čtyři?
Mirunce se z jistého důvodu v pěti letech zpomalil růst dolních končetin. Přestala chodit a musela na vozejk. Nahoře rostla dívka, dole zůstávalo dítě. A tak to prostě už zůstalo. Ta půvabná mladá žena, kterou jsem poznala v roce 1995, měla nohy desetiletého dítěte.
Od roku 1995 jsme o sobě věděly.
Vdala se. A rozvedla. Rozvedla se, i když byl její manžel zdravý a mohl být pro ni oporou. Ale on ji začal psychicky týrat. Urážet. Ponižovat. Mirunka byla totiž sebevědomá, krásná, mladá žena a nemínila se změnit, i když byla na vozíku a její manžel byl zdravý.
On se ale uměl přetvařovat. Před lidmi se k ní choval ohleduplně. S láskou. Když si začala opatrně stěžovat, hodně lidí si říkalo, co by chtěla? Je na vozejku. Ať je ráda, že se vůbec vdala. Nikdo nevěděl, co se děje, když jsou sami. On byl ďábel v přetvářce. Patřila jsem k několika lidem, kteří jí věřili.
Bylo to těžké, ale Mirunka v sobě měla sílu lva. Jak říkám, rozvedla se. Přečtěte si její příběh, ze kterého jsem udělala povídku, tady:
http://www.kdyz.cz/skandal/babicka-a-vajicka
Rozvedla se a v roce 2003 se vdala podruhé. Ještě jsem jim k svatbě posílala moji knihu, Když se žena topí, která mi právě vyšla a kde je Mirunka na ilustraci, a pak jsem už o ní nevěděla nic. Až do soboty, 2. července 2011, kdy mi od ní přišel e-mail. A fotografie.
Na jedné byl její manžel a jejich dva synové…
… Už skoro tři roky bydlíme s Mirkem a klukama v jižních Čechách, kde jsme si postavili domeček. Mirek odtud pochází, žije zde i jeho maminka a brácha s rodinou. Kluci rostou jako z vody. Bédíkovi bylo šest a po prázdninách půjde do školy. Je to nadaný kluk, v necelých čtyřech letech se sám naučil číst, má obdivuhodné znalosti z dějepisu, zeměpisu, baví ho vesmír... Mireček je pohodář. Tomu budou v září čtyři roky, chodí do školky a je to moje sluníčko. Mirek učí na základní škole, já pracuju doma na počítači, pomáhám Béďovi s věcmi do školy, což mi zabere skoro nejvíc času, a samozřejmě pečuju o rodinu a domácnost. Máme krásný dům s velkou zahradou. Žijeme si vcelku klidným, spokojeným životem…
Hodně štěstí, holky. Sašenko i Mirunko.
I vám hodně štěstí, pane Hrebenari.
