Léčebna dlouhodobě nemocných.

Nedávný případ v Léčebně dlouhodobě nemocných je obrazem nemorálnosti zaměstnanců a stejně nemorální jsou ti jejich kolegové a nadřízení z řad zdravotníků i politici, kteří jejich chování omlouvají nedostatkem peněz.

Postavit na noční stolek pacientovi talíř s jídlem a po čase ho odnést nedotčený jen proto, že pacient není schopen se sám najíst, nedat nemocnému napít, nebo dokonce vypínat zvonek, aby si pacient nemohl přivolat personál, když něco potřebuje, to je prostě nemorální a cynické. A divím se, že se ještě najdou lidé, kteří to omlouvají. Jejich lidské kvality jsou asi podobné, jako těch "zdravotníků" v léčebně.

Když někdo trápí nějaké zvíře, je to špatné a neomluvitelné. A to například pes má alespoň šanci se bránit kousnutím. Jakou šanci se bránit špatnému zacházení má nemocný, starý člověk? A přesto v prvním případě trapiče zvířat všichni kritizují, v druhém trapiče lidí omlouvají.

Prý, že zaměstnanci mají málo peněz, ale každý, komu se práce, nebo plat nelíbí, může přece odejít, nikdo ho nenutí tu práci dělat. Svařeč, svařující plynové potrubí, elektrikář, zapojující elektřinu, zaměstnanci, vyrábějící automobily, nebo dokonce letadla a mnoho dalších, nemohou přece dělat nekvalitně svou práci, jen proto, že si myslí, že berou málo peněz.

Z úst některých politiků se ozvalo, že kdyby se v LDNkách platilo, byla by péče lepší. To ovšem není pravda. Poctivý zaměstnanec bude svou práci dělat pořádně, nepoctivý špatně. Pamatuji si na řeči pánů Julínka a Cikrta, jak se zlepší služby lékařů a sester, když budeme platit regulační poplatky. Minulý měsíc jsem šel k lékaři. Ordinační doba od 7,30 h, přišel jsem před půl osmou, lékař i sestra v 8,05, to už nás tam čekalo asi šest až osm. Lékař i sestra plné ruce tašek a balení minerálek, tedy evidentně přicházeli z obchodu. Než se převlekli a začali ordinovat, bylo 8,10 h. Dovedete si představit, jak by to vypadalo, kdyby na všech úřadech, ve všech restauracích a obchodech, ve všech fabrikách lidé začínali pracovat o čtyřicet minut později?

Léčebna dlouhodobě nemocných by měla, jak z názvu vyplývá, léčit. I přesto, že se léčba seniorů, kterých je tam většina, podle některých nevyplatí. Vždyť nikdo z nás nemůže vyloučit, že tam neskončí a všichni bychom jistě chtěli, aby se s námi zacházelo slušně a lidsky. A protože jsou to léčebny, nemělo by se tam, kromě regulačních poplatků nic platit. Osamocení, nesoběstační senioři, kteří nemohou, nebo nechtějí žít ve své domácnosti, by měli mít šanci dostat se do ústavů pro seniory, ti, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a spějí ke svému konci, měli by mít šanci získat místo v hospici. A v těchto zařízeních se samozřejmě platit musí. Aby jich bylo dost a senioři mohli poslední část života prožít když ne vesele, aspoň důstojně, to je úkol politiků.