Chudáčci nebozí.

Tak jsem konečně přišel na to, kdo se u nás má nejhůře, kdo nemá co do úst a balancuje na hranici přežití, jsou to státní zaměstnanci a špičkově placení manažeři a šéfové firem.

Ze všech stran a ze všech médií se dozvídám o plánovaném snížení platů státních zaměstnanců o čtyři procenta. Současně ze všech stran a ze všech médií slyším jejich pláč a nářek. Soudci by se chtěli snad i soudit, policisté odcházet od policie, stěžují si učitelé a já nevím, kdo ještě. Zrovna včera jsem četl na teletextu, že od policie by mohlo do konce roku odejít až několik tisíc lidí. Nechápu to.

V MF DNES z 1. října, ve článku Jiřího Smetany "Stropy se vzdalují, šéfové tratí desítky tisíc", první věty zní : "Špičkově placení manažeři a šéfové firem si příští rok pohorší, i když jim zůstane hrubá mzda. A NE O MÁLO." V článku se píše o tom, kolik peněz tito lidé prodělají na případné změně stropů na odvod sociálního a zdravotního pojištění. Součástí článku je tabulka, ve které je uvedeno, o kolik si příští rok pohorší lidé, vydělávající měsíčně 100 000 Kč až 1 000 000 Kč.

100 000 Kč  - 1,3% , 110 000 Kč - 3,2% , 120 000 Kč - 4,7%, 130 000 Kč - 5,9%, 140 000 Kč - 7,0%, 150 000 Kč - 6,8%, 200 000 Kč - 4,9%, 300 000 Kč - 3,2%, 500 000 - 1,9%, 1 000 000 Kč - 0,9%.

V článku je i myšlenka, že to povede k hledání legálních i nelegálních cest, jak se vyšším odvodům vyhnout. Člověk by si myslel, že manažeři a šéfové firem mají v současné době jiné starosti a hledají spíše cesty, jak se svou firmou ustát celosvětovou hospodářskou krizi. A co se týká toho jednoho až sedmi procent? Směšné. Nechápu to.

Spočítal jsem si svůj průměrný měsíční plat za rok 2008 a porovnal jsem ho s průměrným měsíčním platem za leden až srpen 2009. Ten letošní plat je o 12,1% nižší, než ten loňský, a dokonce i o 6,8% nižší, než ten v roce 2007. A nikdo se o tom se mnou nebavil, a nikoho nezajímá, že nám například od ledna zvednou nájem o 877 Kč měsíčně. A ani já, ani manželka nevyděláváme sto, nebo padesát tisíc korun, nýbrž klasickou, podprůměrnou mzdu, přesto si nějak nestěžujeme, spíše říkáme, může být i hůře.

Proto nechápu, jak někdo řeší nějaká čtyři procenta v době, kdy má stát dluhů tolik, že pomalu nestačí splácet ani úroky, a rozpočet na příští rok mínus stošedesát miliard. Svůj rodinný rozpočet si každý rozumný člověk hlídá, ale z cizího, (státního) krev neteče?