Neberte nám mediální šaškárnu! To je přece naše práce!

Podle šéfa senátorů ČSSD Petra Víchy by se mohla z přímé volby prezidenta stát mediální šaškárna. Osobně v tom cítím strach, že naši mediální šašci přijdou o práci, a to v době recese není žádná sranda.

Od dětství nám vtloukali do hlavy, že jedním ze základů demokracie je právo volit a být volen. Zdá se však, že toto právo vnímají naši politici víceméně jednostranně: MY (rozumí se u korýtek se držící politická garnitura) jsme ti volení a VY (rozumí se ostatní lid) jste voliči. A tak to bude na věky věkův, amen.

V podání hlavy senátorů ČSSD je totiž volba někoho, kdo nevyhovuje sněmovnímu a senátnímu politikaření, šaškárnou. A to bez ohledu na to, zda jde o pana Okamuru, Karla Gotta či Dominika Haška. Osobně nejsem zastáncem přímé prezidentské volby, protože jde o víceméně ceremoniální funkci a náklady na ni budou zřejmě přemrštěně vysoké. Přesto, pokud by tato volba prošla, věřím, že národ si bude počínat odpovědněji než při volbách do poslanecké sněmovny a senátu. Ostatně - dva vcelku průměrní herci se mohli stát ve Spojených státech dobrým guvernérem i prezidentem. A nikdo to v této zemi nepovažoval za mediální šaškárnu.

Označovat tedy ústavní právo za potenciální šaškárnu mi přijde zpozdilé a hodně vypovídající o skutečném stavu české demokracie a úrovni současné politické garnitury. Je tu jistě obava, že lidé, kteří jsou vidět, a navíc ti, kteří případně i něco dokázali, by mohli zastínit řadu noname kandidátů, které začnou naše strany tahat z klobouků.

Přesto cítím za výroky senátora Víchy spíše obavu, aby naše politická reprezentace nepřišla o práci, protože mediální šaškárny jsou už celá léta jejich parketa. A protože se blíží recese, tak v jejich případě přijít o práci by nebyla žádná sranda.