Lékař po webu – cesta do pekel nebo nový trend?

„Dobrý den, moje jméno je Dr. XY, jak Vám mohu pomoci?“, pozdraví Vás usměvavý lékař a přátelsky pokyne. Běžná situace, jediný rozdíl je v tom, že Váš praktický lékař je na desítky kilometrů daleko a komunikujete s ním přes počítač vybavený webovou kamerou. Sci-fi? Nikoliv, děje se to i u nás.

O telemedicíně se v poslední době píše stále častěji a mne k této blogové úvaze přiměl článek Vladimíry Strakové „Diagnóza bez návštěvy lékaře: Francie hodlá léčit přes internet“ (server lidovky.cz). Zmiňuje se v něm, že ve Švédsku nebo ve Švýcarsku je lékař přes web již běžnou praxí a do Francie tento trend přichází. Zatím ale zřejmě málokdo ví, že s touto službou se můžete setkat i v České republice, kde ji zdarma nabízí společnost Moje Ambulance.

Telemedicína budí značné emoce. Dlužno však přiznat, že spíše u odborné veřejnosti než u klientů, kteří ji vnímají spíš jako službu navíc. Řada lékařů v této službě vidí jakýsi fast-food bez kontaktu s pacientem, který je navíc nebezpečný, protože se opírá pouze o verbální popis potíží, byť podaný ve vizuálním kontaktu a tudíž významně lépe vyhodnotitelný než například přes on-line poradnu. Hlasitě se bubnuje na poplach zejména s argumentem, že taková léčba může pacienta velmi snadno poškodit. Jiní lékaři upozorňují na složitost zařízení, které musí pacient mít k dispozici.

Stálo by zřejmě zato udělat průzkum napříč věkovým spektrem. K tomu sice nemám podklady, ale předpokládám, že se příliš mýlit nebudu, když označím za největší skupinu odpůrců telemedicíny lékaře starších ročníků (ne samozřejmě všechny). Proč zrovna tyto, je nasnadě. I přes veškerou osvětu řada z nich není stále plně „kompatibilní“ s výpočetní technikou, mají zažité postupy a s věkem přichází (a to obecně) jistá nedůvěra k novinkám a nabourávání konzervativních modelů. Mladší lékaři odchovaní skypeovou komunikací a Facebookem berou telemedicínu jako něco, co zákonitě muselo přijít. Nakonec - v dějinách medicíny bychom našli hodně odpůrců novinek, jako byly v šerém dávnověku pitvy nebo nedávno třeba i antibiotika či očkování. A mimochodem k tomu druhému argumentu - cena webové kamery je dnes zanedbatelná a řada počítačů ji má vestavěnou, komunikace po síti přes Skype je pak bezplatná.

Otázka, zda temedicína ANO či NE, je tedy v zásadě špatně položená. Měla by být spíš položena otázka JAK a KDY. Lékař by neměl mít ambice léčit pacienta bez odpovídajícího vyšetření, to je zásadní podmínka i při tomto způsobu komunikace. Přesto je telemedicína výtečná alternativa v případech, kde se například nacházíte v zahraničí, zejména v zemích se špatnou dostupností lékařské péče. Může být volbou pro lidi s horší pohyblivostí nebo tehdy, když chcete s lékařem konzultovat svoje potíže a teprve na základě jeho rady se rozhodnete k návštěvě ordinace. A to si myslím, že v zemi, která má jednu z nejvyšších četností návštěv u lékaře, je veskrze prospěšné a v konečném důsledku odlehčuje systém.

Není to tedy cesta do pekel. Telemedicína prostě přišla, stejně jako koňský povoz, vlak, telegraf nebo telefon a musíme se s ní nějak vyrovnat. Třeba tak, že zavoláte svému lékaři přes web.