Reformy před branami

Valí se na nás ze všech stran. Zatím tedy pouze ve stadiu poslaneckých slibů a odhodlaných prohlášení rodící se vlády. Ale i přesto… Měli bychom se cítit o poznáni lépe a po „blbé náladě“ by neměla být ani stopa.

   Zní to jako rajská hudba. A to teprve zasedli do poslaneckých lavic a na zadku mají ještě volební skořápku. Snížíme si platy a omezíme si imunitu. Vysvobodíme zemi z korupce, zprůhledníme veřejné zakázky a zlevníme státní správu. Rozjedeme konečně důchodovou reformu, zavedeme školné na vysokých školách, přidáme peněz učitelům a uděláme pořádek ve zdravotnictví. Šlápneme na krk lobbyistům, odstřihneme politiku od zájmových finančních skupin a zamezíme propojení na organizovaný zločin. Vyženeme kmotry a utopíme velrybáře. Reorganizujeme policii a justiční mafiánské chobotnici usekneme chapadla. A prosadíme, aby politici nesli osobní odpovědnost za nezákonná a škodu přinášející rozhodnutí. A zastavíme zadlužování a uzákoníme vyrovnaný státní rozpočet. A… No, prostě, kdyby se jen čtvrtina z toho povedla, tak žijeme v jedné z nejšťastnějších zemí na světě. Tak dlouho jsme na to čekali!

   Můj věk a zkušenosti však velí být spíše skeptický. Po cestě totiž číhá příliš mnoho překážek, lákadel a lidských slabostí. Samozřejmě, pokud by se tyto reformy mohly odhlasovat na první schůzi parlamentu, jak se naivně domníval pan John, pak bych možná uvěřil. První schůze ale patřila úplně jiným věcem a několik dalších bude podobných. Pak přijdou parlamentní prázdniny (a ty přijdou, i když teď někteří nadšenci hlásají do světa, že je zruší) a k něčemu pořádnému se poslanecká sněmovna dostane nejdřív v září. To už budou na kontech první, ale možná i druhé poslanecké platy včetně nezdaněných náhrad, za něž se žije jistě o poznání lépe než bez nich. Mnozí již stihnou ocenit i sílu poslanecké imunity při řešení drobných, nejčastěji dopravních přestupků, dále zjistí, že se v poslanecké kantýně výborně vaří (za ty peníze) a projet se luxusním autem navíc s majáčkem a bez rychlostních limitů je příjemně vzrušující. S tím zmizí i většina úsilí o jakékoli narušování poslaneckých výsad. Najednou přestanou vypadat tak nemravně a konec konců si je za svou odpovědnou a těžkou práci vlastně zasloužíme, že?

   A pak přijdou na pořad dne státní zakázky. Mnozí s hrůzou zjistí, že ty nejkřiklavější „tunely“ jsou již dávno sepsány a podepsány tak, že je vlastně nejde zrušit, nebo alespoň ne bez prohraných arbitráží. Navíc staří „mazáci“ vysvětlí mladým „bažantům“ (z vojenské terminologie lze použít též výraz „zobákům“, konec konců „mazáckou vojnu“ v parlamentu přiznal nejeden poslanec), že volební kampaň byla nákladná, peníze potřebujeme všichni, nehledě na to, že není dobré rušit již dříve zavedené penězovody. Kdo bude vyskakovat, dostane nabídku, která se nedá odmítnout, ať již v dobrém či zlém slova smyslu. Pánové a dámy z Věcí veřejných, pro které se objevil pseudonym Vyvolení podle jejich zkratky v parafrázi na televizní reality show, jsou „bažanti“ všichni, a tak to bude jenom o něco málo déle trvat. A zeštíhlit státní správu? Nebuďte směšní! Kamarádi kamarádů a rodinní příslušníci se vyhazují těžko, navíc jsou většinou vedeni jako „chovní“ často v uměle vytvořených „trafikách“. Ale někdo taky musí na úřadech pracovat. Na to jsou zase ti „tažní“. Chceme-li ušetřit, musíme bohužel z některých z nich udělat „jateční“. Můžete jednou hádat, na kterou skupinu to dopadne. Nakonec se může stát, že tam lidí ještě přibude, aby zvládli práci po těch propuštěných. Navíc z největších bojovníků za škrty se mezitím stanou ministři a živě si dovedu představit, jak by asi dopadli, když by před své budoucí podřízené přišli s vizí – 20% vás propustíme a o třetinu snížíme rozpočet. Zkušení matadoři ministerských kanceláří by z nich do měsíce udělali úplně neschopné blbce (lépe řečeno – oni by ty blbce ze sebe udělali bez jejich pomoci sami).

   Takto nahlodaný elán sněmovny dorazí lobbyisté. Bájný Odyseus nechal svým námořníkům zalít uši voskem, aby odolali zpěvu Sirén. Kdo ale zalije uši poslancům? Nejspíše nikdo a podle toho to taky dopadne. Brzy se může stát, že pro soukromé kšeftíky a hájení partikulárních zájmů jednotlivých vlivných skupin se nějak přestane dostávat času na práci pro veřejné blaho. Navíc spousta plánovaných reforem vede zpočátku spíše přes veřejné „neblaho“, protože se někomu šlape na kuří oko. A to je ovšem velmi nepopulární a mohlo být to vést k poklesu oblíbenosti a volebních preferencí a my bychom samozřejmě rádi přežili i další volby… A tak se po vzoru chytré horákyně budou dělat reformy-nereformy a místo systémových opatření lepit jenom ty největší díry. A protože peněz není nikdy dost, zvednou se daně, jak ty přímé, tak ty nepřímé, a pokud se nevybere potřebná částka (a to se nevybere, protože poklesne výkonnost ekonomiky a spotřeba obyvatelstva), tak se zavede ještě spousta další daní, jako například z pampelišek, tu jsme tady ještě neměli, jak ironicky radí královna Jiřina Bohdalová svému muži a králi Júliu Satinskému v pohádce Rumplcimprcampr. A konec konců, proč dělat nějaké reformy, když z oken poslanecké sněmovny se ten život v naší zemi jeví jako krásný a bezproblémový, všichni se máme tak dobře a vlastně nám nic neschází. A stěžují si stejně pořád ti samí, takoví ti věční potížisté a drzí novináři. A ty je třeba trochu podusit, ale na to musíme mít loajální policii a všehoschopné soudce, takže tady reformu taky neočekávejme.

   Můžeme jenom doufat, že k předchozímu scénáři nedojde a že se reformy dostanou až za ty pomyslné brány a nezůstanou „ante portas“, jako starověký Hanibal se svými vojsky. Stejně jako jemu, stalo by se to osudným i nově vznikající koalici. ODS je na tom relativně nejlépe, jakožto „velká“ strana s dlouholetou tradicí má dostatek skalních příznivců (nebo velrybáři naloví nové) a přežila i horší časy. Nejhůř jsou na tom naopak Vyvolení, pardon, Věci veřejné, protože jejich volání po reformách všeho druhu bylo asi nejvíc slyšitelné. Pokud politiku pojmou jako podnikatelský záměr zbohatnout místo služby obyvatelstvu a reformy vymění za posty ve vládě a  podporu nových kmotrů, mohlo by to z nich udělat stranu na jedno použití, jako se to stalo (i když možná z jiných důvodů) Zeleným. Já vím, že výzva „Lidé, bděte!“ může u někoho vzhledem k historickému kontextu vzbuzovat odpor, ale tady by se hodila. Ano, bděte a pozorně sledujte práci a výsledky této nově vznikající koalice, abyste to mohli v příštích volbách příslušně ohodnotit. Pokud ovšem jedinou vládní reformou nebude omezení nebo dokonce úplné zrušení možnosti někoho „vykroužkovat“.