Chorvatsko zavedlo zákaz kouření – a co my?

Aktuální téma i pro nás. Zvláště takhle v pondělí večer, když hledáme s přáteli na malém městě hospodu, ve které nám tabákový kouř nerozerve jedenapůlhodinovou košíkovou pěkně vyčištěné a roztažené plíce rovnou ve dveřích.

   Ale znám i pohled „z druhé strany“. Mám zkušenosti s provozováním restaurace a pravidelně se potkávám s několika hospodskými. A u nich jsem se dočkal nevídaného překvapení. Předpokládal jsem totiž bláhově, že názor o nezbytnosti kouření v hospodách a restauracích kvůli udržení příjmů je u jejich provozovatelů naprostou samozřejmostí. Není tomu tak a několik z nich, a nejsou to žádní zelenáči, má názor zcela opačný.   

   Jeden mi to vysvětlil velmi jednoduše – ekonomicky. Když bude v hospodách a restauracích kouření zakázáno, tak 1) nemusí každé dva roky malovat, protože se na zahnědlý strop a stěny už nedá dívat, 2) nemusí pořizovat tak výkonné a drahé odvětrávání, 3) v zimě míň protopí, protože s kouřem jde pryč i ohřátý vzduch (ano, jde to vyřešit tzv. rekuperací, ale to je jen další nákladná investice) a v neposlední řadě 4) zlepší sobě i personálu pracovní prostředí – tady je paradoxem, že nejde jen o nekuřácký personál, ale i kuřákům vadí valit to do sebe osm nebo i více hodin denně.  

   A co se týče hostů? Ti přijdou nakonec stejně, i když budou muset na cigáro ven. Navíc přijdou i lidé, co by tam jinak nešli – samozřejmě nekuřáci, ale taky rodiny a maminy s dětmi, starší lidé. Samozřejmě má to háček. Toto bude fungovat opravdu jen v případě, že by byl zákaz plošný. A proto apeluji na hospodské, hoteliéry, restauratéry a jim podobné – žádejte plošný zákaz kouření v pohostinských zařízeních, mluvte s poslanci a senátory, lobbujte. Je to rozhodně pro vaše dobro, kapsu a zdraví.   

   A k tomu ještě jeden motivační prvek – způsob prodeje cigaret u nás. Tady budu muset trochu obšírněji. Cigaretová lobby si nedávno zařídila u našich poslanců (asi to ani nebylo moc těžké, určitě jich dobrá polovina kouří) široko daleko nevídanou věc. Ceny cigaret jsou trh netrh stanoveny pevně pro všechny prodejce. To samozřejmě nevymyslel žádný blbec a výsledek se dostavil v okamžení – prodej cigaret se rapidně zvedl (kde máme, náš zákonodárný sbore, ten tak proklamovaný boj proti kouření ve jménu zdraví?).   

   Jak je to možné? Jednoduše. Kupovat si cigarety v hospodě bývalo poněkud drahé, a tak bylo třeba na to myslet předem a zásobit se v trafice, a když se nemyslelo nebo došly, tak se prostě nekouřilo. Dneska je to jedno, v hospodě jako v trafice, cena je stejná a navíc u pivečka, vínečka nebo kořaličky pokouřeníčko lépe chutná.   

   Jediný nespokojenec je kupodivu pan hostinský. Tržby z cigaret se mu přece zvedly! Tržby ano, ale marže se pronikavě snížily, takže v tom má tak akorát zablokované svoje peníze. Proto stojí v tolika hospodách cigaretové automaty! Ale zpět k původnímu tématu. Znovu apeluji na hospodské. Nač podporovat něco, z čehož stejně nic nemáte, jenom starosti a další zbytečné výdaje? Tak běžte do toho!   

   Ale aby to bylo spravedlivé a vyvážené, musím upozornit i na dva problémy této bohulibé snahy. Při prosazování plošného zákazu kouření v pohostinských zařízeních u pánů poslanců v parlamentu se teprve ukáže, jak mocná je cigaretová lobby. Té možná už teď došlo, že nápad s pevnými cenami byl tak trochu kontraproduktivní – vydělala sice víc peněz, ale ztratila své dlouholeté spojence – ano, vás hospodské. Teď bude muset zabránit tomuto zákazu kouření za každou cenu, jinak bylo to celé předchozí snažení k ničemu.   

   A druhý problém? Inu, takový malý, český. Pokud by se zákaz prosadil, museli by kuřáci kouřit před provozovnou. Podle zahraničních zkušeností to někteří docela ocenili, je to dobrý způsob seznámit se s lidmi od vedlejších stolů a objevit možná i nové přátele či partnery. Na druhou stranu se to však neobejde bez nějaké té konverzace.   

   A teď jsme u toho. Jak bude hlasitá? Jak ji budou snášet sousedé v lidnatějších lokalitách? Nebudou kvůli tomu stížnosti? Samozřejmě že budou. A jak vám v tom pomohou k tomu určené pořádkové síly? Jednoduše. Ruku v ruce s příslušnou přestupkovou komisí vám podnik zavřou nebo alespoň omezí jeho provozní dobu, což je skoro totéž. V některých věcech se máme pořád ještě co učit. Moje prateta, ročník 1914, Pražanda jak má být, vždycky říkala: „Jó, za první republiky, to byl nad hospodou vždycky levnější nájem“. Ale teď není první republika. Mnoho štěstí, páni hospodští!