Důležité poselství míru pro očkované i neočkované

   Jedním z velkých umění života je schopnost spojovat se s vnějším děním a zároveň se od něj odpojovat. Kdo však nedokáže optimálně střídat blahodární období vnější pasivity s obdobími vnější aktivity, je stržen a vlečen událostmi.

   Stává se pouze jakousi skupinovou duší, která podléhá davové psychóze.

   A to platí jak pro očkované, tak pro neočkované, mezi nimiž se také z tohoto důvodu stále více rozevírá propast vzájemného neporozumění, nepochopení, odporu, ba až nenávisti. A to i proto, že lidé nejsou schopni přistupovat k životu z pozice vnitřního klidu a harmonie, získané dočasným odpojením od vnějšího dění. Proto je ambicí tohoto článku ukázat, jakým způsobem je možné správně zvládat umění spojování se a rozpojování se s vnějším světem. A začněme slovy jistého pána, který zveřejnil na sociálních sítích toto své vyznání:

   "Média zpravidla nesleduji, ale občas si pustím rozhlas, abych byl v obraze. Když jsem poslouchal o rozhodnutích politiků v souvislosti s opatřeními proti pandemii, rozhněvalo mě to. Chvíli mi trvalo, než jsem se uklidnil a uspořádal si myšlenky. Kdybych to neudělal, asi bych šel ihned podpořit všechny protivládní protesty.

   Zůstat rozzlobený a podporovat svou myslí a vnitřní silou boj proti čemukoliv však není tím, co bych chtěl v životě dělat. Moje síla je vzácná, stejně jako každého z vás, a je proto škoda s ní plýtvat na cokoliv jiného, než na láskyplné, světlé a harmonické věci.

   Když jsem se tedy uklidnil, okamžitě mě přešla touha po boji. Touha na protesty proti vládě, čímž neříkám, že s ní souhlasím, a začal se ve mně a okolo mě šířit pocit klidu a míru. A to je to, po čem celý život toužím. Rozšiřovat mír, harmonii a lásku. Proto jsem byl rád, že jsem tentokrát své emoce zvládl a mohl tak rozšiřovat to pozitivní, co proudí z mého srdce."

   Tolik tedy podnětný postřeh, ve kterém je velmi mnoho správného, ale je v něm také něco nesprávně.

   Jednou ze základních povinností člověka je usilovat o vnitřní mír a harmonii. Proč? Protože Hospodin, velký všemohoucí Tvůrce univerza je Bohem klidu, míru a harmonie. A proto jedině ten, kdo sám usiluje o dosažení míru a harmonie svého nitra a své duše, může přijít do kontaktu s Nejvyšším a čerpat jeho inspirace. Takovéto vnitřní naladění by proto mělo být dominantním naladěním naší osobnosti během celého dne. Pokud se budeme o to snažit a pokud to dokážeme, začneme cítit štěstí. Zvláštní štěstí a harmonii, jejichž původem není nic, co pochází z vnějšího světa. Jejich původem je Světlo Stvořitele, Pána harmonie a míru, se kterým jsme dokázali navázat spojení prostřednictvím našeho úsilí o dosažení vnitřní harmonie, čistoty a klidu.

   Pokud někdo neví, jak se dopracovat k takovému vnitřnímu stavu, inspiraci může najít v přírodě. Přírodní svět neustále setrvává v klidu, míru a čistotě, a proto má své spojení se Stvořitelem. Skrze toto spojení proudí k světu přírody Boží mír a ten je přírodou vyzařován dále navenek. A každý kdo jde do přírody ho cítí a vnímá jeho oblažující proudění. To je hlavní příčina, proč lidé chodí do přírody a proč v ní pookřeje jejich osobnost. Pokud se však také my samotní pokusíme o stejné vnitřní naladění, jaké můžeme neustále vnímat venku v přírodním světě, budeme moci i my čerpat přímo z Pánova proudění klidu a míru.

   Každý člověk by měl jednat navenek jedině z platformy svého vnitřního klidu, protože jedině skrze náš vnitřní klid se nás může dotknout mír Páně. Jedině tak jsme schopni vnímat jeho Světlé inspirace, prostřednictvím kterých můžeme formovat vnější svět na obraz Boží a podle jeho Vůle. Tímto způsobem může skrze člověka proudit navenek jeho záření a jeho síla.

  Pokud bychom například takto jednali ve vztahu k pandemii, zmizel by náš strach a skrze náš vnitřní mír by se v nás probudila silná důvěra v ochranu Páně a v jeho pomoc. Lidé by vnímali věci v úplně jiném světle, což by znamenalo, že také opatření proti pandemii by v sobě nesly pečeť světlé inspirace. Pak by všechno vypadalo úplně jinak a tato opatření by nevzbuzovala vlnu odporu a silného společenského pnutí. Skutečnost, že opatření proti pandemii vzbuzují tolik negativních emocí je důsledkem toho, že nejsou inspirovány Světlem. Nevycházejí z platformy vnitřního klidu, ale pouze z lidského rozumu, odtrženého od Světla na základě jeho materialismu. Proto výsledek nemůže být jiný, než bídný.

   Harmonie v životě je totiž možné dosáhnout jedině z pozice vnitřního míru. Jedině z takového vnitřního naladění bychom měli jednat zevnitř navenek. Pokud to neděláme, pohltí nás pouze vnější dění. Pohltí nás pouze na materii připoutané rozumové úsudky, pohltí nás naše strachy, obavy, nebo naše vypočítavost a zištnost.

   Bylo by však obrovským omylem, kdyby se člověk snažil zcela odtrhnout od světa a od všeho, co by narušovalo jeho vnitřní mír. My lidé totiž nemáme být žádnými skleníkovými rostlinami, rostoucími v umělých podmínkách a chráněnými od všech vnějších povětrnostních vlivů. Každý z nás přišel na zem ne proto, aby se někde trvale izoloval, ale proto, aby intenzivně prožíval všechno, co se kolem něj děje. Aby byl toho plně účastným. A pokud se děje něco nesprávného, co nepochází z vnitřní harmonie, ze Světlé inspirace, ale pouze z materialistického, vypočítavého, chladného a sobeckého rozumu, jeho povinností je vůči tomu zakročit.

   Ježíš Kristus pozdravil své učedníky slovy: "Pokoj vám", čímž poukázal na životně důležitý rozměr Pánova klidu v našem životě a v našem nitru, o kterém jsme dosud mluvili.

   Avšak na druhé straně, když viděl něco nesprávně, chopil se biče, převracel stoly a násilím vyháněl kšeftaře z chrámového nádvoří. Tímto činem poukázal na druhý rozměr života, spočívající ve vnější angažovanosti. Spočívající v povinnosti postavit se na odpor proti špatnému.

    Existuje tedy čas našeho ukotvení v Božím míru a existuje také čas nezbytnosti našeho boje za správnou věc. Velké umění života spočívá v pochopení, kdy je čas na klid a kdy na boj. Umění správně žít spočívá ve snaze o pevné ukotvení ve vnitřní harmonii, a zároveň ve schopnosti vystoupit z této harmonie do vnější ho světa a měnit ho k lepšímu.

   Žel, toto umění lidé neovládají, a proto se dostávají do vleku vnějších událostí. Žijeme totiž v době, kdy se nedokážeme vůbec ztišit, protože všude na nás ustavičně doléhá to vnější. A to ve formě televize, rozhlasu, novin, nebo internetu. A tak, ve volném čase, kdy bychom se už mohli doma po práci utíkat do útočiště klidu a míru, necháváme na sebe stále působit vnější dění prostřednictvím nejrozličnějších médií. Rozhodnutí, která pak musíme učinit a postoje, které musíme zaujmout však potom nepocházejí z našeho vnitřního klidu a ze Světlých inspirací, ale jen z plytkosti mysli, ustavičně rozhárané a vnějšími vlivy rozrušené osobnosti. Tak vznikají negativní rozhodnutí a negativní postoje, namísto postojů pozitivních, čerpaných z vnitřního klidu a z kontaktu se Stvořitelem.

   V dnešní době je proto nesmírně důležité dokázat se odstřihnout od všech vnějších vlivů a pokusit se nabýt klid, mír a čistotu duše, abychom mohli vnitřně čerpat posilu a inspiraci od nejvznešenějšího Pána klidu a míru. Je nesmírně důležité stále se pokoušet setrvávat v čistém, harmonickém a radostném každodenním vnitřním naladění, s pohledem zaměřeným ke Stvořiteli. Takovéto naladění naší přítomnosti totiž formuje naši budoucnost do tomu odpovídající podoby, protože to, co dnes svým vnitřním naladěním sejeme, budeme v budoucnu sklízet. Neboť budoucnost je jen ovocem a důsledkem naší přítomnosti. Nedopusťme proto, aby negativita vnějšího dění narušovala naši vnitřní radost, čistotu a harmonii, tím nás odtrhla od Světla a udělala z nás třtinu, kolébající se sem a tam v prudkém vichru vnějšího dění.

   A proto: mír nám! Ať vše, co z nás vychází, vychází z jen našeho vnitřního míru. Jen takto můžeme udělat z našeho světa lepší místo. A pokud budeme událostmi donuceni bojovat, bude to vždy jen boj za správnou věc a správným způsobem.