O netušených schopnostech našeho mozku

Všem nám je určitě dobře známo, že náš mozek ani zdaleka nevyužíváme v maximální míře, ale naopak, jeho využití je spíše minimální, nebo až zanedbatelné.

A takovýto stav přetrvává proto, že jsme se dosud nenaučili správným způsobem využívat jednu z klíčových funkcí mozku, přímo související s epifýzou, která se nazývá také šišinka mozková.

Současná civilizace je civilizací materialistickou a to se všemi, tomu odpovídajícími důsledky. No a jedním z nich je tvrdé odmítání existence všeho, co se nachází mimo hmoty. Čili odmítání vyšších duchovních světů a odmítání existence Stvořitele.

Že tomu tak je a že tomu tak vůbec může být je způsobeno právě neschopností využití orgánu šišinky mozkové, protože tato nám má sloužit jako určitá anténa, schopná zachycovat podněty a impulsy z vysokých sfér, nacházejících se nad hmotností.

Dnes již nikdo nepochybuje, že existují molekuly, atomy, protony a neutrony, čili celý obrovský mikrosvět. Ten však existoval vždy, a tedy dávno před objevením mikroskopu. Mikrokosmos byl ale lidem do té doby neznámý a nedostupný. Tento neznámý a pro nás dosud neexistující svět mohli lidé objevit a jeho objev plně zužitkovat až po vynalezení mikroskopu.

No a podobně je to také s vyššími duchovními světy a existencí Stvořitele. Pokud by lidé dokázali správně využívat orgán šišinky mozkové, který mají ve své hlavě, stal by se pro ně tento záhadný a nepoznaný svět obdobně vnímatelný a uchopitelný, jako svět hmotný. Jeho existence by se stala nezvratná, protože člověk má k jeho poznání v sobě, neboli ve svém mozku všechny předpoklady.

Jak však tyto předpoklady aktivovat a správně využít?

V oblasti shluku nervových buněk v blízkosti srdce, nazvaném srdeční pleteň, sídlí náš duch – naše skutečné a pravé „já“. Do té oblasti vždy směřuje náš prst tehdy, pokud mluvíme o sobě samých.

Hlasem našeho ducha, hlasem naší skutečné a pravé osobnosti je hlas citu, nebo jinak řečeno, hlas svědomí. Pokud mu začneme více naslouchat, je nám tento tichý hlas schopen v každé životní situaci ukázat, jak jednat správně, dobře, čistě a spravedlivě. K tomu není třeba žádného studia a žádné námahy. Tuto schopnost nosí ve svém srdci – ve svém duchu každý z nás úplně stejně. Člověk musí pouze dbát, aby nenechal tento tichý hlásek přehlušit něčím jiným.

Aby tomu v žádném případě nemohlo dojít a abychom měli v hmotném světě pevnou oporu v rozlišování správného od nesprávného, byly nám z vysokých duchovních sfér, a to prostřednictvím k tomu vyvolených lidí, ještě navíc zprostředkovány jednoduché zásady pro správný život člověka ve stvoření. Jsou obsaženy v Desateru, v učení Krista o lásce k bližnímu, jako k sobě samému a v Poselství Grálu. Tyto zásady byly lidstvu dány ne ve smyslu základu pro vznik různých církví, ale jedině ve smyslu jejich praktického a každodenního využití v reálném životě.

Pokud by tedy lidé toužili být stále lepší, čistší a spravedlivější, právě touto jejich touhou a touto jejich snahou by se stále více a více rozechvíval orgán šišinky mozkové. Jako anténa by se stále čistěji ladil na vysoké sféry podobně, jako je tomu při ladění radiopřijímače, který musí být naladěn na stejnou frekvenci s vysílačem. Pokud není naladění dokonalé, není dokonalý ani příjem. Ladění provádíme naším vlastním, čistým a spravedlivým životem. Toto se dá dotáhnout až do dokonalosti, totožné s vnímáním vyšší reality. Říká se tomu osvícení, nebo vhled do Pravdy.

Právě o dosažení tohoto stavu se vždy snažili různí mniši a takzvaní „světci“ všech dob, kteří svým čistým a spravedlivým životem postupně ladili orgán šišinky mozkové na příjem vnímání vyšších sfér, čímž dokázali vnikat do zcela jiné reality a objevovat nové světy. Nové světy a nové dimenze, které žel všem ostatním zůstávali skryté. Mnozí mniši si například z tohoto důvodu holili vlasy na hlavě právě v oblasti epifýzy, a to proto, aby byl „příjem“ co nejčistší. Schopnost vyciťování a vnímání vyšších sfér má však v sobě každý z nás a vůbec si k tomu nemusí vyholit hlavu.

Pokud člověk dneška nevěří ve Stvořitele a v duchovní bytí, protože on osobně to není schopen vnímat, neznamená to, že tato vyšší realita neexistuje. Znamená to, že on sám nebyl dosud schopen využít činnost orgánu šišinky mozkové, jejíž funkci podvázal vlastním materialistickým světonázorem, svým nespravedlivým, nečistým a nectnostným životem, a svým omezeným využíváním jen a jen funkcí velkého, rozumového mozku.

Správnou činnost epifýzy, jako té nejjemnější části mozku, lze poškodit například nadměrným požíváním alkoholu a různých jiných omamných látek. A to právě proto, že v mozku se jako první poškozují vždy ty nejjemnější a nejcitlivější funkce.

Podvázáním, znehodnocením, nebo dokonce poškozením epifýzy se člověk připravuje o poznání dalšího a zásadního rozměru bytí, co možná klidně přirovnat k tomu, jako kdyby byl slepý, nebo hluchý. Jako kdyby byl, a ve skutečnosti je handicapovaný. Takto handicapované materialismem, vlastním nezřízeným životem a využíváním pouze velkého, rozumového mozku je dnes téměř celé lidstvo, kterému je jako nevidomému velmi těžko vysvětlit, jaký nádherný, rozmanitý, barevný a pestrý je skutečný život.

Současný materialistický svět je podoben slepci, vnímajícímu pouze tmu a tuto tmu považuje za jedinou realitu. A všech těch, kteří se mu snaží otevřít brány k nádheře skutečného světa, který on nikdy neviděl, všech těch považuje pouze za blázny a fantasty. Chyba však spočívá pouze v lidech samotných, ale to si dokáže jen málokdo přiznat.