Nechte ho vládnout!

Ať děláme co děláme, tak sedmdesát osm poslanců jednoho politického uskupení v poslanecké sněmovně je skutečností, kterou lze změnit jedině ve volbách. Do té doby se musí vzít na vědomí, že bez nich se ve sněmovně nic neuděje.

Volby presidenta skončily a k jejich výsledku, ač nechtěně, tak přesto, přispěla vítězi k úspěchu i ČT. Málo si uvědomovali, že méně je někdy více a jednostrannost nebývá obecně přijímána.

Naše republika není velká rozlohou, ale je velká sociální a názorovou rozmanitostí. To znamená, že když něco chtějí ti, co spolu mluví, nemusí to znamenat, že to také získají. Z toho plyne, že pro úspěch se musí brát na vědomí všechny názorové skupiny.

Hlavní město naší republiky je nadáno velkým množstvím voličů a to s poměrně stejným názorem na některé zásadní děje. Jak se ale ukázalo, tak volby se bohužel nevyhrávají uvnitř pražských hradeb, ale za nimi. Někdy až prvoplánový aktivisimus některých našich komentátorů sázel právě na tu skupinu voličů s nimiž konvenoval jejich názor na to, jak by to měl být, aby to bylo dobře. Jako kontraproduktivní byl pravděpodobně i výběr odborníků k televizním diskusím, z nichž  někteří mnohdy připomínail, že své politologické zkušenosti posbírali na cestě ze školy rovnou do televizního studia.

"Americké" aranžmá poslední televizní debaty Jiřího Drahoše, bylo asi tím posledním hřebíčkem  do rakve s nadějemi části společnosti na změnu.

Volby tedy skončily, máme presidenta, ale občas se zdá, že pokračuje kampaň, jako kdyby k ničemu takovému nedošlo. To samé se dělo po volbách v USA, ale na jejich výsledku se opravdu, ale opravdu nic nezměnilo.

Vždycky se najde nějaké téma, které může být vhodně využito k podpoře nebo nepodpoře politických soupeřů. Teď to může být třeba lithium. Bude-li se ale tlačit moc na pilu, tak to dopadne zase stejně. Získá ten, kdo se bude jevit jako slabší v nastolené diskusi.

V trochu změněné politické atmosféře bude probíhat vyjednávání o vládě.  Budeme svědky zásadních prohlášení, jak se jednotlivé strany budou při těchto jednáních chovat.  Petr Gazdík teď například vydal tvrdé prohlášení, že oni v žádném případě do vlády s Andrejem Babišem nepůjdou. Ještě tak tušit, u koho tím, s ohledem na volební výsledek, chtěl vzbudit obavy.

Jenže ono to vymezování se všech vůči jednomu může mít nakonec nepředpokládané vyústění. Někomu se může zdát, i když teď tvrdí opak, že by bylo dobré znovu rozdat karty.  Lze se důvodně domnívat, že druhé i třetí hlasování o důvěře vládě může ve sněmovně dopadnout stejně,  jako to první. Pak budou možným východiskem nové volby. Jak by mohly dopadnout je těžko předvídatelné.  Mohlo by se ale stát i to, že současný premiér po nich bude mluvit o tom, že nejenom prezident má z přímých voleb většinovou podporu obyvatel.

Takže co s tím? Vzít na vědomí výsledky voleb a nechat další čtyři roky vládnout jejich vítěze. Bude-li úspěšný, dobře pro nás pro všechny. Nebude-li úspěšný, tak ho za čtyři roky vyměníme. Pokud by někdo měl obavy, že opravdu může být taková vláda úspěšná, tak má možnost vzít na ní účast.

Někdo může říkat, že za ty čtyři roky budeme Ruskou gubernií nebo kolonií komunistické Číny. Tenhle nesmysl, v době současného rozdělení světa, slyšíme už dlouho, aniž by se něco na tomto globálním uspořádání změnilo. V politice a ekonomice jsou jednotky let moc krátkou dobou pro zásadní nebo převratné změny. Navíc, když je země součástí poměrně stabilního světového společenství.

František Mikeš