Život tropí hlouposti!?

Život ne, to jenom lidé je tropí, protože jsou nepoučitelní! Bohužel trvale platí, že národ, který se nedokáže poučit ze své historie, je odsouzen k tomu, prožít ji dříve, či později, znovu. My si teď dáváme jedno opakování.    

V prosinci roku 1989 volili komunisté prezidentem disidenta. V lednu 2023 budou disidenti volit prezidentem komunistu (nejenom disidenti ale i ti kdo tady tři desítky let aktivně proti bývalému režimu vystupují). Jednoho ze dvou. Že bývalých? Bývalý komunista je jako bývalý černoch. Obojí se nesmí říkat, ale na podstatě to nic nemění.

Více než třicet let se mluví o vypořádání se s dědictvím minulosti tedy s tím, co tady po sobě zanechalo čtyřicetileté vládnutí jedné strany. Spousta lidí si pamatuje jak jejich životy negativně tato doba ovlivnila. Je s podivem, že i takto postižení, kteří se aktivně snaží o nápravu věcí minulých, dnes stojí za komunisty (bývalými?!), kteří na významných pozicích ve struktuře státu a v politice ovlivňují dění okolo nás.

Zdálo se, že s časem tito lidé zmizí tam kam patří a budou nahrazeni lidmi minulou dobou nezatíženými. A ejhle! Zdá se, že oni jsou nesmrtelní. Ono snad platí, že nikdy nepadnou všici, ale že vždy vstanou noví bojovníci.

Jenže oni zase tak sami nepovstanou. To je jenom někdo zase vzkřísí. Leden 2023 bude datem takového vzkříšení. A je jedno, kdo v březnu zasedne na PRAŽSKÉM HRADĚ jako reprezentant lidu českého. Bude to český nebo slovenský oportunista. Tedy osoba, která se rozhoduje a jedná na základě vnějších okolností, příležitostí a výhod, které z takového rozhodnutí vyplývají a neřídí se vlastními zásadami. O jiném jejich zatížení je až hanba mluvit.

Jak říká stará moudrost! Nihil novi sub sole, neboli nic nového pod sluncem. V minulosti jsme už měli prezidenta Slováka i generála. Teď máme na výběr, co si zopakujeme. Ne všichni u takového výběru chtějí být.