Divák není hlupák!

Na tuto větu Abrahama Lincolna si vzpomínám skoro vždycky, když se čas od času podívám na zpravodajské relace našich televizí. Naposledy to bylo při komentování událostí po inauguraci ameického prezidenta v ČT. To když komentátor sdělil, že proti D. Trumpovi je většina národa. Doložil to faktem, že demonstrace žen, homosexuálů, leseb a jiných menšin se ve Washingtonu zůčastnilo na 500 tisíc lidí. Nemusíme být moc dobrými počtáři, abychom zjistili, že to je o něco víc než 0,1 (jedna desetina procenta) obyvatel USA. Nu což! Pan redaktor asi věděl proč, komu a ve prospěch koho to říká.
Jenže informační hodnota zpravodajství není libovůlí toho, kdo je dělá. Má-li mít informace nějakou hodnotu, musí obsahovat rozdíl, který se při pozdější informaci nějak projeví. Poměříme-li většinu informací, které během dne konzumujeme - a to včetně zpráv, které se tak oficiálně nazývají - zjistíme, že většina z nich nejsou zprávy, které obsahují nějakou odlišnost, tedy skutečně něco sdělují. Takové zprávy jsou velmi vzácné a musí se zpravidla namáhavě odfiltrovat. Konrád Liessmann to vyjádřil větou, že jen jedna součást každodenních televizních zpráv skutečně zprostředkovává informace, které pro blízkou budoucnost téměř každého diváka znamenají rozdíl, a tudíž mají význam. Je to předpověď počasí. Všechno ostatní, ať je jakkoliv vážné, je zpravidla zábava. Tady se K. Liessmann moc od A. Lincolna neliší v náhledu na to, co si někteří lidé v médiích myslí o těch, pro které dělají zpravodajství.
Není se tedy co divit, že povinné placení televize, která nepřináší o nic víc než jen zábavu, stejně jako většina jiných - které si na to ovšem musí sami vydělat - je stále většímu počtu lidí proti mysli. Navíc, když ta "povinná" televize obchází zákon a ubírá těm ostatním velkou část ze zdroje jejich financí, a to je reklama. Tu má ČT ze zákona od roku 2011 zakázánu právě proto, že jí byly ponechány koncesionářské poplatky. Pod zákazem reklam zákonodárce zahrnul vše, čím oslovují výrobci zboží nebo poskytovatelé služeb diváky s cílem získat si zákazníky a za což televizím platí. Tvářit se, že tzv. product placement nebo slogan "sponzor pořadu" není reklama je pokrytectví, a nemělo by být tolerováno.
Zpravodajství je vážná a vysoce odborná záležitost. Měli by jí proto dělat lidé, kteří nejsou hluboko zaklesnuti do jednoho myšlenkového nebo společenského proudu, který je nese na jedné myšlenkové vlně k jedinému - podle nich - správnému cíli.
František MikešZpravodajství médií občas vede k zamyšlení, že jsou podávány informace o slabomyslných od slabomyslných a pro slabomyslné.
Na tuto větu Abrahama Lincolna si vzpomínám skoro vždycky, když se čas od času podívám na zpravodajské relace našich televizí. Naposledy to bylo při komentování událostí po inauguraci ameického prezidenta v ČT. To když komentátor sdělil, že proti D. Trumpovi je většina národa. Doložil to faktem, že demonstrace žen, homosexuálů, leseb a jiných menšin se ve Washingtonu zůčastnilo na 500 tisíc lidí. Nemusíme být moc dobrými počtáři, abychom zjistili, že to je o něco víc než 0,1 (jedna desetina procenta) obyvatel USA. Nu což! Pan redaktor asi věděl proč, komu a ve prospěch koho to říká.
Jenže informační hodnota zpravodajství není libovůlí toho, kdo je dělá. Má-li mít informace nějakou hodnotu, musí obsahovat rozdíl, který se při pozdější informaci nějak projeví. Poměříme-li většinu informací, které během dne konzumujeme - a to včetně zpráv, které se tak oficiálně nazývají - zjistíme, že většina z nich nejsou zprávy, které obsahují nějakou odlišnost, tedy skutečně něco sdělují. Takové zprávy jsou velmi vzácné a musí se zpravidla namáhavě odfiltrovat. Konrád Liessmann to vyjádřil větou, že jen jedna součást každodenních televizních zpráv skutečně zprostředkovává informace, které pro blízkou budoucnost téměř každého diváka znamenají rozdíl, a tudíž mají význam. Je to předpověď počasí. Všechno ostatní, ať je jakkoliv vážné, je zpravidla zábava. Tady se K. Liessmann moc od A. Lincolna neliší v náhledu na to, co si někteří lidé v médiích myslí o těch, pro které dělají zpravodajství.
Není se tedy co divit, že povinné placení televize, která nepřináší o nic víc než jen zábavu, stejně jako většina jiných - které si na to ovšem musí sami vydělat - je stále většímu počtu lidí proti mysli. Navíc, když ta "povinná" televize obchází zákon a ubírá těm ostatním velkou část ze zdroje jejich financí, a to je reklama. Tu má ČT ze zákona od roku 2011 zakázánu právě proto, že jí byly ponechány koncesionářské poplatky. Pod zákazem reklam zákonodárce zahrnul vše, čím oslovují výrobci zboží nebo poskytovatelé služeb diváky s cílem získat si zákazníky a za což televizím platí. Tvářit se, že tzv. product placement nebo slogan "sponzor pořadu" není reklama je pokrytectví, a nemělo by být tolerováno.
Zpravodajství je vážná a vysoce odborná záležitost. Měli by jí proto dělat lidé, kteří nejsou hluboko zaklesnuti do jednoho myšlenkového nebo společenského proudu, který je nese na jedné myšlenkové vlně k jedinému - podle nich - správnému cíli.
František Mikeš