Renata Fíková VIP
- Počet článků 105
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 9192x
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
Oblíbené stránky
Oblíbené knihy
Renata Fíková
Holka krev a mlíko – to už nikdy nechci slyšet!
Z některých českých pořekadel a sousloví je mi vysloveně zle. Třeba „holka krev a mlíko“. Vám z toho není špatně? Přehlédnu-li fakt, že to nezní příliš makrobioticky, já si ty dvě tekutiny vždycky představím smíchané ve velikém kýblu. Něco jako zabijačka. Bohužel jsem ryze slovanský typ. Skládám se z celé spousty břich a zadků, takže „holka krev a mlíko“ je můj titul za jménem.
Renata Fíková
Ostudář v akci aneb Faux pas kam se podíváš!
Člověk je tvor společenský. Já ne. Neumím se chovat a trapasy při společenských událostech všeho druhu se za mnou táhnou jako prokletí. Čím větší nervy, tím větší ostuda. Čím větší ostuda, tím více lidí mám za svědky. Je skutečně neuvěřitelné, co všechno dokážu vypustit z úst.
Renata Fíková
Obézní paničky – přízraky z ulice!
V poslední době mám pocit, že do pražských ulic vyrazilo více obézních paniček než obvykle. Je to hotová expanze! Obézní panička, vážení, to není jen tak nějaká boubelatá ženská, to je hotové něštěstí! Obézní panička se totiž vyznačuje tím, že :
Renata Fíková
Automat na kávu – ďábelský to stroj!
Patřím k lidem, kteří by na pustém ostrově nezemřeli hlady, ale nedostatkem kofeinu! Bez pořádného startováka se vleču jako ojetá škodovka. Ve většině kaváren v okolí domova, práce a školy mi personál tyká, a v jedné mám dokonce potřebu se omlouvat za občasné absence.
Renata Fíková
Den jako stvořený pro banánové rybičky a pořádný flák steaku!
Znáte ty dny? Dny, kdy se probudíte bez jakýchkoliv otoků, dopnete džíny bez větších obtíží, v lednici vás čeká váš oblíbený jogurt, v práci Vás pochválí za celoživotní zásluhy a trvalý přínos advokacii (vědě / společnosti / světu / vesmíru – nehodící se škrtni) a všechny dopravní prostředky čekají jen a jen na to, až do nich nastoupíte. Neznáte? Já taky ne. Tedy dodneška! Poslouchejte, jak se to všechno událo.
Renata Fíková
Osobní rituály aneb Šlápni na černou dlaždici a zemřeš
Odmala jsem v zajetí osobních rituálů, sebemrskačských sázek a vlastních sugescí.Jsem pověrčivá jak stará cikánka. (tím mám na mysli starou cikánku z pohádek, která máchá pařátem z ukradené slepice a luští z čar v dlani - moderní staré cikánky spíše věří na úřady sociálního zabezpečení)
Renata Fíková
Už nikdy nebudu jíst!
Nový rok s sebou přinesl třeskuté mrazy, mě však hřejí moje veliké nekonečné plány! Stojím na počátku ambiciózního manažerského projektu stvoření superženy. Přiznávám, že loňská předsevzetí se ukázala být lichá jako volební program a to nepopírám, že byla mnohem prostší než plán letošní (koupit si permanentku do posilovny, naučit se francouzsky, čistit si zuby zubní nití – alespoň občas)
Renata Fíková
Santo, sbal soby a táhni ke všem čertům!
Mám to už od nedělního rána. To jsem se Vám takhle probudila, ploužím se do koupelny a ze zrcadla na mě kouká holka s výrazem spasitele a mým zubním kartáčkem v puse! Vánoční nálada se mi každý rok vrazí do tváře. „A sakra, už je to tady!“broukla jsem si. To zas budu rozdávat výplatu, smiřovat se s největšími zmetky v okolí a objímat celoročně zanedbávané příbuzenstvo.
Renata Fíková
Dobročinnost! Kde začíná a kde končí?
Já mám měkké srdce. Odmala jsem nosila domů všelijakou opuštěnou havěť počínaje zablešeným ježkem a konče zablešeným jezevčíkem, kterého si patrně jen na chvíli někdo přivázal u obchodu. Můj spasitelský komplex mi nevymluvila ani má chronicky zablešená rodina. Kolem sedmnácti jsem se přeorientovala na spásu duše. Četla jsem Bhagavatgítu, kterou jsem si zakládala obrázkem Dalajlámy a na ruku jsem si o hodinách matematiky propiskou kreslila jin-jang, znak míru a různé podivné obrázky symbolizující všeobecnou lásku. Největší zlo byla válka a té se dalo předejít jedině tím, že všichni spojíme svoje ruce a srdce.
Renata Fíková
Moje veselá léta v divadle Na Vinohradech
V roce 2007 slavilo divadlo Na Vinohradech stoleté výročí a já s ním. Ze sta let, které si tohle divadlo odkroutilo (ve větším či menším lesku) na pražské kulturní scéně jsem pět let (spíše v menším lesku) kroutila s ním. Krásný divadelní bar byl mým druhým domovem. Matně si vzpomínám na to, jak jsme se za nově otevřený bar poprvé postavily, čtyři studentky v černých sukýnkách, nažehlených blůzičkách, francouzskou manikúrou a lokýnkami. To víte, divadlo, to není hospoda! Omyl!
Renata Fíková
Smolařem se člověk rodí
Za 24 let svého života jsem v dopravních prostředcích nechala squashovou raketu (zánovní), tašku s tělocvikem (dvakrát), tři deštníky ( ten s rukojetí s kachnou nepočítám, ten jsem nechala odjet schválně ) a jednou dokonce pět kilo brambor a sebe, kdy mě spící vynesla na konečné ostraha.
Renata Fíková
4 věci, kterých se FAKT bojím!
Bojím se, že se dostanu do programu na ochranu svědků. Naše neomylné orgány činné v trestním řízení jsou totiž experti na únik informací. Vzhledem k „inkontinenci“ archivů utajených informací je v dnešní době svědčit opravdu hrdinství! Nechtěla bych být v kůži člověka, kterému plastický chirurg vykouzlil na tváři Mickymouse nebo Kennedyho a v patách má mafii.
Renata Fíková
5 věcí, které opravdu NEMÁM ráda!
1. Politické habaďůry- Štve mě, že jakmile ve 14:00 v ČT24 zhasnou kamery, poplácají se hoši v Otázkách po ramenou a jdou na pivo. Jen by mě zajímalo, jestli s Moravcem nebo bez. Myslíte, že Moravec pije modrý absint, oranžové či černé pivo nebo zelenou? Nebo snad Frankovku? (To snad ne!)
Renata Fíková
To, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou
Pondělí. Sedím v metru na sedadle pro invalidy. V pondělí se většinou cítím jako invalida. Čtu články ze života našich politických velikánů a najednou cítím horkost ve tváři. Znáte ten pocit, když Vás někdo upřeně pozoruje. Odhlédnu od novin a pán, sedící naproti mně přes uličku, na mě upřeně zírá vykulenýma očima. To člověka rozhodí. Zmateně listuji novinami a předstírám zaujetí článkem o ekologickém vytápění. Uhlí ne, solární panely ano. Stále to horko ve tváři. Odhlédnu a pán má nejen vykulené oči, ale i nakloněnou hlavu a ve tváři urputný výraz.
Renata Fíková
Mozartovy koule ... aneb Čeho všeho je student schopen pro prachy
V patnácti jsem hrozně toužila po sportovních botách NIKE. Každý, kdo ve třídě něco znamenal, měl sportovní boty NIKE. Já jsem měla kecky MIKE. Jejich zcela zjevně asijský původ mě uvrhl do propasti třídních asociálů. Můj sociální status však nedojal žádného člena rodiny, který disponoval kapitálem. Má rodina totiž vždy dbala spíše na duchovní hodnoty, což Vás v patnácti vážně hodně štve! A tak jsem šla na brigádu. Při loupání hor cibule v nemocniční kuchyni za 30 kč na hodinu jsem za čtrnáct dní vyprodukovala slz jako běžná hysterka za celý život. Od těch dob podporuji fair-trade.
Renata Fíková
Jak jsem vybírala byt aneb Realitní šmejdi a Potěmkinova vesnice
Dnes jsem už zase vybírala byt. Vybíráme byt už od července. Po neuvěřitelném divadélku na téma „naše solventnost je jen otázkou času“ nám, dvěma navěky holým zadkům, dali úvěr. Babičky s pláčem vybírají vkladní knížky potažené prachem, a my se pomalu loučíme s vínem, lístky do kina, mýdlem, vodou, hořčicí, a dalšími esenciálními věcmi, na které už nikdy nebudeme mít. Splátky úvěru jsou vyšší než částka, kterou bych byla ochotná zaplatit za věčné mládí a krásu! Jediné, co si v Praze můžeme dovolit je rozpadající se panelákový byt v suterénu starého paneláku s potkanem a jiskry vrhajícími pojistkami.
Renata Fíková
Umění se prodat
Není podstatné, kdo má pravdu, ale komu je za pravdu dáno. Tato stará sofistická teze by se dnes dala pochopit asi takto: Nezáleží na tom, co umíš, důležité je to dobře prodat. Sofistika moderní doby je nemilosrdná a v top ten hitparádě nejvíce společensky ceněných vlastností se usadila asertivita, drzost a průbojnost. Povím Vám, co mě skutečně položilo na lopatky.
Renata Fíková
Ty už jsi doma? aneb otázky, na které je těžké najít odpověď
Čím jsem starší, tím větší problém mi dělá odpovídat na otázky. Jsou sice stále otázky, které mě nechávají poměrně chladnou, kupříkladu stále nemám potřebu relativizovat některé všeobecně známe pravdy. Slunce je žluté (pokud není zatmění), pes má čtyři nohy (drtivá většina psů) a Nanynka šla do zelí (do zelíčka) za účelem natrhat lupení. Existují ovšem otázky nad kterými si opravdu lámu hlavu.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
