Jak jsem vybírala byt aneb Realitní šmejdi a Potěmkinova vesnice

Dnes jsem už zase vybírala byt. Vybíráme byt už od července. Po neuvěřitelném divadélku na téma „naše solventnost je jen otázkou času“ nám, dvěma navěky holým zadkům, dali úvěr. Babičky s pláčem vybírají vkladní knížky potažené prachem, a my se pomalu loučíme s vínem, lístky do kina, mýdlem, vodou, hořčicí, a dalšími esenciálními věcmi, na které už nikdy nebudeme mít. Splátky úvěru jsou vyšší než částka, kterou bych byla ochotná zaplatit za věčné mládí a krásu! Jediné, co si v Praze můžeme dovolit je rozpadající se panelákový byt v suterénu starého paneláku s potkanem a jiskry vrhajícími pojistkami.

Dnes jsem viděla byt bez potkana v pátém patře. Bylo mi trochu podezřelé, že prohlídku topení mi znemožnil o topení křečovitě opřený realitní makléř. Když jsem se ho pokoušela odstrčit, došlo k malé potyčce.

Po bytě chodili nájemníci. Znáte hru Sims? Když dlouho trápíte svého Simíka, umře a prohání se Vám po domě jako duch. Paní, kterou jsem potkala v tmavé chodbě měla výraz jednoho z nich. Zřetelně se mi vybavil. Pojala jsem podezření, že v bytě uniká toxický kyanovodík. Prohlídka pokojíku probíhala za tichého vzdoru ve dveřích stojícího puberťáka. Zatímco já jsem proklepávala okenní rámy a šťourala do zásuvky, můj drahý bloumal po pokojíku a zcela vyveden z míry upřeným pohledem puberťáka ohmatával jeho nástěnku nad postelí.  

Realitní makléř se domníval, že když bude mluvit nadzvukovou rychlostí, otupíme. Můj drahý odpadl po pár minutách a zíral upřeně kamsi do umakartového prázdna s nakloněnou hlavou.

Vytasila jsem svojí poslední zbraň: ,,Ta elektřina je v hliníku nebo mědi?“ .. dlouhá chvíle ticha. Asertivní hoch zřejmě tápal, co z toho je lepší.

„V hliníku?“ zeptal se mě.

Jo a nesnáším, když mi někdo říká ,,paninko“!