Den jako stvořený pro banánové rybičky a pořádný flák steaku!

Znáte ty dny? Dny, kdy se probudíte bez jakýchkoliv otoků, dopnete džíny bez větších obtíží, v lednici vás čeká váš oblíbený jogurt, v práci Vás pochválí za celoživotní zásluhy a trvalý přínos advokacii (vědě / společnosti / světu / vesmíru – nehodící se škrtni) a všechny dopravní prostředky čekají jen a jen na to, až do nich nastoupíte. Neznáte? Já taky ne. Tedy dodneška! Poslouchejte, jak se to všechno událo.

7: 38 - probudila jsem se přirozenou cestou (neslýcháno) a bez jakýchkoliv viditelných následků věku, sešlosti, oteklosti, obezity, ošuntělosti (nevídáno). 

8:15 – začínám si prozpěvovat Whiskey in the Jar od skupiny Metallica a přichází sms od kamaráda: „člověče, pořád si musím zpívat Mamma Said a Whiskey in the Jar, vypálil jsem nám ten výběr od Metly, hodim ti to do schránky“ (nutno poznamenat, že s nápadem vypálit nám CD oblíbených písní jsem přišla já, PŘED PŮL ROKEM !!!) 

9:35 – žebrák na národní třídě hlasitě zakřičí: „To je ale hezká holka“ (a nikdo se nehádá!) 

10:00 – 12:00 – nával inteligence - vysvětluji na chodbě před studovnou pěti nejchytřejším studentům z ročníku systém státní sociální péče a odvodů na zdravotní a důchodové pojištění  ( aniž bych to kdykoliv předtím chápala) a oni si tiše dělají poznámky 

12:30 ve školní jídelně přestal fungovat Hrnečku vař (který bez ustání chrlil 5 let univerzální hnědou omáčku) a kuchařky odněkud vytáhly Ubrousku prostři se, který nám nadělil hříšné dobroty v ohromném množství 

12:45 - dojídám Kuře alá bažant a spolusedícím upřesňuji detaily sociálního zabezpečení v okolních zemích Evropské unie (proboha, kde jsem se tohle dozvěděla!?) 

13:05 – vykládám vtip a všichni se smějí (já také!) 

14:00 – sms od kamarádky: „mám pro tebe dárek, snad ti to nebude velký!“ (velký!!!)   

14:00 – 20:00 studovna - nával inteligence se promítá do učení, přečtu (dvakrát) a podtrhám (jednou) 100 stran příšerného právnického textu, u kterého se obstarožní narcistický autor jistě sexuálně uspokojil (mnohokrát), z pilnosti si udělám výpisky, opiluji nehty a při žvýkání kyselých želé rybiček složím báseň: 

dopustí se velké chyby

kdo sní banánové ryby

já bych radši stejk si dala

hovězímu patří chvála  

a potom se přistihnu, jak v básnickém tranzu na okraj učebnice (asi pro studenty výměnného programu Erasmus) píšu: 

would it be a big mistake

not bannana fish but steak?

Fishes- they are not to eat

Steak is meat, steak is meat  

20:00 přichází sms: „už se neuč, pojď se někam nadlábnout! Bych si dal pořádný maso!“      

PS:  Banánové rybičky se dostanou do jeskyně, kde najdou spoustu banánů a protože jsou hamižné a hloupé, všechno snědí, ztloustnou a už se nikdy nedostanou z jeskyně ven!   Ještě že takových dnů jako ten dnešní je jak šafránu, kdoví, jak by to s námi dopadlo!