Dnes jsem už zase vybírala byt. Vybíráme byt už od července. Po neuvěřitelném divadélku na téma „naše solventnost je jen otázkou času“ nám, dvěma navěky holým zadkům, dali úvěr. Babičky s pláčem vybírají vkladní knížky potažené prachem, a my se pomalu loučíme s vínem, lístky do kina, mýdlem, vodou, hořčicí, a dalšími esenciálními věcmi, na které už nikdy nebudeme mít. Splátky úvěru jsou vyšší než částka, kterou bych byla ochotná zaplatit za věčné mládí a krásu! Jediné, co si v Praze můžeme dovolit je rozpadající se panelákový byt v suterénu starého paneláku s potkanem a jiskry vrhajícími pojistkami.
Dnes jsem viděla byt bez potkana v pátém patře. Bylo mi trochu podezřelé, že prohlídku topení mi znemožnil o topení křečovitě opřený realitní makléř. Když jsem se ho pokoušela odstrčit, došlo k malé potyčce.
Po bytě chodili nájemníci. Znáte hru Sims? Když dlouho trápíte svého Simíka, umře a prohání se Vám po domě jako duch. Paní, kterou jsem potkala v tmavé chodbě měla výraz jednoho z nich. Zřetelně se mi vybavil. Pojala jsem podezření, že v bytě uniká toxický kyanovodík. Prohlídka pokojíku probíhala za tichého vzdoru ve dveřích stojícího puberťáka. Zatímco já jsem proklepávala okenní rámy a šťourala do zásuvky, můj drahý bloumal po pokojíku a zcela vyveden z míry upřeným pohledem puberťáka ohmatával jeho nástěnku nad postelí.
Realitní makléř se domníval, že když bude mluvit nadzvukovou rychlostí, otupíme. Můj drahý odpadl po pár minutách a zíral upřeně kamsi do umakartového prázdna s nakloněnou hlavou.
Vytasila jsem svojí poslední zbraň: ,,Ta elektřina je v hliníku nebo mědi?“ .. dlouhá chvíle ticha. Asertivní hoch zřejmě tápal, co z toho je lepší.
„V hliníku?“ zeptal se mě.
Jo a nesnáším, když mi někdo říká ,,paninko“!
