Kostlivci
Momentálně nepotřebuji nikoho jiného než někoho, kdo jen poslouchá a je trpělivý. A nenapadl mě nikdo jiný než ty sám. A podle toho, jak se cítím, by to se mnou ani nikdo jiný nevydržel. Jsem protivná sama sobě. Jako ta plynařka.
Toto vyprávění jsem ti slíbila už dříve. Nevím, jestli najdu dost síly. A ta správná slova k tomu. Ale už si to nemohu nechat pro sebe.
Možná budu i hodně otevřená. Tak mi drž palce. Budu to opravdu potřebovat. Ale hlavně už konečně poslouchej!
Teprve před několika dny jsem si naplno uvědomila, že pokud ve svém životě znovu něco nezměním a nezačnu se chovat jinak, tak zůstanu sama. Sama jsem, ale opustili by mě i přátelé. Nikdo by se mnou nechtěl být. V tu chvíli bych si mohla začít hledat sponzora, abych se přestěhovala na pustý ostrov. Velice nerada bych totiž otravovala vzduch jiným lidem.
Mám za sebou těžké období. Původně jsem si myslela, že se vše týká jen Vánoc. Omyl. To jen právě tehdy vše vyplulo na povrch. Období je mnohem delší. Odhadem tak půl roku. Ale to jsem pochopila mnohem později.
Vánoce mám velmi ráda. A to i přesto, že je už mnoho let trávím o samotě.
A právě samotu mám ráda. Dokážu si jí užít. Ale tentokrát to bylo jiné. Měla jsem pocit jen tak promarněného času, který protekl mezi prsty. Ztratila jsem mnoho energie a síly. Nebyla jsem ničeho schopná. Dny mi ubíhaly příliš rychle. Plány, které jsem měla, se nezrealizovaly.
Jediné, co jsem tehdy vnímala velmi intenzívně, byl vztek. Vztek na sebe. Na vlastní situaci. Agresivita proti mně samé ovládla nejen tělo a mysl, ale celý můj prostor, ve kterém trávím veškerý svůj čas.
Cítila jsem, jak mě to ochromuje a drtí. A jak jsem tím byla pohlcena, nevěděla jsem, co s tím. Nedokázala jsem to zastavit. Neměla jsem sílu. A proto jsem ti tehdy nemohla nic vyprávět. Kromě síly nebyla ani žádná energie. Tak moc mi bylo zle.
A ono stačilo říci jen jediné slůvko. Dost. To jsem pro sebe dokázala vyslovit až v polovině ledna. Do té doby jsem vnímala jen tu sebedestrukci. Cítila jsem, jak se propadám do propasti.
Až po vyslovení onoho kouzelného slůvka jsem pochopila, že je to věc, kterou mám plně ve svých rukou. Je plně v mé moci, jak se budu cítit a vnímat sama sebe.
Celý problém má hluboké kořeny. Mám problém se sebepřijetím. Nemám se ráda. Neumím se přijmout taková, jaká jsem. Je to můj největší kostlivec.
Za necelých dvacet let jsem jich přemohla už několik. Nebyla a nejsem na to sama. Dělám to pod dohledem odborníků. Psychologů. Nebylo to jednoduché. Bylo to velmi bolestivé. Jako vždy, když se člověk dívá do vlastního zrcadla. Ale dnes už je mnoho ran a jizev vyčištěných a zahojených.
Dlouho jsem si myslela, že už řeším jen malé kostlivce. Říkávám jim kostíci a kosťouni.
Mýlila jsem se. To nejhorší mě teprve čeká. Cesta ke mně samé. K mému vlastnímu já. K tomu vystrašenému dítěti uvnitř. Zatím je mi jasné jen jedno. Moc se toho bojím.
S oblibou říkávám, že mám ráda lidi. Mám to v sobě. Vím to. Ale aby to bylo upřímné a uvěřitelné, tak je třeba nejprve mít ráda sama sebe. Tím zdravým způsobem. Bude to velmi těžké. Ale zvládnu to. Chci nad kostlivcem vyhrát.
Jedno vím zcela jistě. Už nikdy nechci kopat kolem sebe jako fotbalista bez míče a zlobit se na tu malou holku ve mně. Ona za nic nemůže.
A když už jsem přemohla tolik kostlivců, tak neuteču ani před tím největším, kamaráde. To mi věř!
Vladimíra Frančáková
Náš zákazník, náš pán
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Myslím na tebe dlouho. Kdybys jen věděl, jak se stydím. Opravdu. Nedodržela jsem svůj slib. Opět ti budu vyprávět po dlouhé odmlce.
Vladimíra Frančáková
Jiskřička
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Dovedu si představit, jak se divíš. Nepřekvapilo by mě, kdyby ses na mě zlobil. Natož, kdybys se mnou nechtěl nic mít.
Vladimíra Frančáková
Jen poděkování
Deníčku můj, věř si tomu nebo ne, ale ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Právě naopak. Myslím na tebe už dlouho. Dokonce se mi po tobě stýská.
Vladimíra Frančáková
Dohled
Deníčku můj, je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Myslím na tebe dost dlouho. Ale se svou pomalostí se nemůžu dostat k tomu, abych ti něco vyprávěla.
Vladimíra Frančáková
Hysterie
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Poslední dobou na tebe myslím často. Už několik týdnů. Dokonce jsem si myslela, že bych mohla být mnohem rychlejší, než tomu bylo před časem.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Z Kolumbie pašoval tašku plnou kokainu, v Praze na letišti ho zadrželi celníci
Na konci minulého týdne zadrželi celníci na pražském Letišti Václava Havla cizince, který měl ve...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 48 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 48 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
- Počet článků 54
- Celková karma 17,34
- Průměrná čtenost 215x