Živá, mrtvá voda na mlýn autistových rukou

Dnes jsem se díval na ruce našeho Vítka. Seděl ve své stoličce a jedl (byl krmen). Jeho ruce bez hnutí ležely na desce před ním. Díval jsem se na jeho malé ruce, na jeho krátké prsty, tenké jak proužky převařených špaget a představil si ty ruce, jestli budou po letech vypadat jako ruce moje, jako ruce na které se dívám každý den, a o kterých si (narozdíl od rukou mé ženy) nemyslím, že by byly krásné. A viděl jsem ruce velké jako medvědí tlápoty, a viděl jsem ruce, které se nehýbají, přestože je potřeba jíst... a představil si medvěda co dělá, když má potřebu jíst.

Autisté nežijí v laboratořích. Žijí v rodinách a mají sourozence. ZOO Lešná 6.5.2012Petr Forejtek

Když už jsem vzpomněl ty špagety, nemohu se nezmínit o tom, jak je Vítek jedl. Nikdy v životě totiž nedopustil, aby něco podobného těstovinám přešlo přes jeho rty. Kdysi dávno jsem za veliký úspěch považoval to, že po centimetrových kouscích dokázal sníst hrstičku špaget rozkrájených do omáčky, přestože vidličkou, kterou svědomitě kontroloval a jazykem z ní separoval pochutiny nehodné svého jazyka, nevládl on sám. Snědl malou lžíci špaget v rajčatové omáčce a my jsme tančili.

Nevíme co zmrazilo autistovy ruce. Ale víme, co umí zmrazit úsměv na tváři, přestože den je teplý a slunce se přiblížilo, spolehlivě vám zmrazí úsměv na tváři, když vám do ní někdo dýchne chlad, který je falešný a nepravdivý, přestože slunce je zase kousek blíž, rampouchy roztály. Spolehlivě vám zmrazí úsměv na tváři někdo, kdo potřebuje si vzít vaše teplo, protože jemu samotnému se ho dost nedostává. Přestože slunce je zase kousek blíž, už není tak daleko, už se vrátilo a čeká, že ho budeme s radostí vítat.

Autistovy ledové ruce roztávají v našich dlaních. Každý den bere tu svou malou ruku a dává jí do mé velké ruky, nebo do krásné ruky své matky. Naše krev ohřívá jeho ruce, jeho rukami proudí do jeho těla a snad nás cítí a ví o nás, jeho ruce potom roztávají a my máme dobrý pocit, že nám rozumí. Vy už tu za deset let nebudete, ale na nás náš autista v té době třeba ještě ani nemrkne okem. Takže pomalu. Kdo chce zmrazit něčí úsměv, měl by se nejdříve sám podívat do slunce.