Vítěz bere vše?

Když se těsně před koncem sčítání hlasů zeptali prezidenta republiky, jestli pověří vítěze sestavením vlády, řekl, "myslím, že tak nějak to bude, ale víme, že se to ještě může velmi zamotat, bude záležet, kdo skončí na dalších místech a s jakým ziskem." Přeloženo z newspeaku do češtiny to zní takhle: "ano, ale spíš ne" Pobavil mě.

Teď se o tom bude hodně mluvit. Bude se probírat historie, který prezident kdy po jakých volbách koho pověřil, kdo seřídili zvykem, kdo zlozvykem, kdo srdcem a kdo se vykašlal na cokoli. Když jsme v úzkých, sápeme se po dějinách abychom si odůvodnili, proč se můžeme chovat jinak, že se od nás čeká. Proč můžeme popřít svoje slova a proč to, že uděláme opak toho co jsme řekli, není amorální.

Dají na váhy odpovědnost a zvyk a budou se hádat, co je správné. Ti, kteří jsou rozmařilí a úctou k tradicím pouze kamuflují svou rozežranost, budou chtít mít své právo mluvit do věcí, na něž je ale potřeba mít mandát. Pyrrhovo vítězství bych s takovým mandátem určitě nezaměňoval. Komu čest tomu čest, zvítězil jsi, ale je ti prd platný, sedni si a nezdržuj.

Je správné, aby jakýkoli zvyk, který byl stejně už v minulosti porušen, stával se argumentem proto, abychom jednali nerozumně? Má mít právo stavět vládu někdo, kdo to, tuším, nemůže dokázat, jenom proto, že je to zvyk? Kdbychom se řídili všemi přblblými zvyky minulosti, dodnes by si místní smetánka vynucovala právo první noci a za krádež koblih by se utínaly paže.

Takže, vítěz bere vše? Možná. Ale na jak dlouho... Do prvního hlasování.