Jdu do slunce s autistou

Jedna z věcí, které mě v poslední době opravdu hodně pobavily, je tato věta: "denně je nutné chodit několik minut v rose", a kterou jsem našel na internetu, když jsem hledal informace, kterými bylinami se zlepšuje sluch. Vítkův starší bratr si totiž oblíbil mrkev, a to hlavně proto, že zlepšuje zrak a navíc je červená, což je zase momentálně moje nejoblíbenější barva. Proto chtěl vědět, čím se pro změnu zlepšuje sluch, neboť usoudil, že špatně slyší, k čemuž dospěl tak, že sebekriticky posoudil, že ne vždycky nás hned napoprvé poslechne, když po něm něco chceme.

Způsob, jak rozhýbat Vítkova mluvidlaPetr Forejtek

Z dlouhého seznamu bylin si vybral hned tu pvní, a to je bazalka, řka, že "bazalka by na uši byla dobrá". My máme bazalku rádi, ale už jsme ji dlouho neměli čerstvou, protože jak známo, Vítek vypleje po zahradě úplně cokoli, co trochu roste. Ještě mě zaujaly listy ořešáku, ty prý se také hodí v vytváření výluhů a obkladů na neduhy uší. Jasně, dobře víme, že po žádné bylince zázračně "neproslechnete", nicméně děti jsou natolik zblblé z pohádek, kde se to hemží kouzly, lektvary, levitujícími čarodějnicemi, že tu hru budeme hrát s nimi. Až vyrostou, budou přece vědět, že v pohádkách je možné všechno.

Vítek nemluví. Existuje nějaká bylina, po které by snad začal mluvit? Nějaká zázračná rostlina, po které, když by mu byla přišla jediná kapénka líku na jazyk, promluvil by a konečně by nám sdělil, co už dlouho chce říct? Byli jsme na hřišti, kde se to hemžilo zdravými dětmi. Zvláštní věc. Děti to nepoznají, že někdo neumí mluvit. Nějak jim to nejde dohromady, protože jediná zkušenost, kterou s tím mají ony, je úplně jiná. Všichni přeci mluvíme. A tak potom za mnou chodily jejich delegace: "a jak to máme udělat, aby mluvil?" Já na to: "to nevim, ale zkuste začít tím, že se zeptáte, jak se jmenuje, třeba vám odpoví, a já vám potom dám pětikorunu."

Je mnoho způsobů, kterým se dají rozvázat uzly. Když má někdo gordický uzel na jazyku, těžko ho ale asi budeme roztínat alexandrovskou arogancí. Proto musíme hledat jiné způsoby. Takové, které by nám možná ani nemusely přijít přirozené, neboť se nepohybujeme v prostoru, kde by nějaká normalita byla běžná. S autistou je nutné komunikovat jakýmkoli možným způsobem, lhostejno, jak se na to dívá konvence. A proto, až příště uvidíte štastné dítě, musíte se mu nejdříve podívat do očí, protože potom třeba pochopíte, co vám chce říct.