Jak mi můj autista zavřel dveře před nosem

Asi poslední školní den při cestě ze školky, vystoupal po schodech k domu, rozběhl se, už spolu nechodíme tolik za ruku, protože dostal více důvěry, rozběhl se a vstoupil do otevřených dveří. Přirozeně jsem ho následoval, taky jsem si nepřál zmoknout, ale on, jak byl v rozběhu, jedním pohybem při průletu veřejemi po těch dveřích máchnul a zabouchnul je za sebou. Zarazilo mě to nejen imaginárně, ale i reálně, protože jsem je ucítil skoro na nose. A jsou tam za sebou dvoje, takže to bylo hned dvakrát.

12.7.2012 HelfštýnKamila Forejtková

A proč bych se vlastně nemohl zaradovat z toho, že jsem málem dostal dveřmi? Nakonec je to zase jenom malý příběh, který ale může mít více barev a může ve své útlosti vypovídat daleko silnější poselství, než by si kdo dokázal představit. Jak jsem se zarazil, nebo tedy byl jsem zaražen těmi dveřmi v pohybu, musel jsem zpomalit. Ale přitom jsem tolik spěchal, takže jsem hned zase ty dveře otevíral a jak jsem jimi sám procházel, taky jsem je za sebou zavřel. Pravda, za mnou už nikdo nešel, komu bych je přitlačil na nos. Ale co. Důležitější je, že Vítek ví, že má za sebou zavírat.

K cizím dětem býváme velkorysejší, neboť nám nepřísluší abychom se zabývali jejich výchovou. Tenhle mocný vliv je právě to, co pohání všechna školská zařízení od školek po univerzity. Jako děti většinou moc nechceme poslouchat svoje rodiče, protože jsme už dostatečně dobře seznámeni s jejich limity, a proto nám nejde často než o to, abychom jim je napínali. Ale u cizího člověka je neznáme, a potom nám připadá zajímavější. Když dítě napomene rodič nebo cizí člověk, mívá to úplně jiný účinek. A tak, když jsem se setkal s tím, že mi cizí autista ve školce zabouhnul dveře před nosem, mohl jsem se jen přiblble pousmát.

Vídím, říká, že dveře mají svůj význam. Určují, kde začíná a končí dům pro toho, kdo jej obývá. Jsou na hranici, jsou bezpečným únikem, jistotou, mezníkem. Dveře zamykáme, aby náš spánek byl hlubší, ve dveřích necháváme klíč, když chceme, aby jím otočil někdo jiný, kdo přijde později. Ve dveřích se vítáme s návštěvami, přebíráme zde poštu. Ve dveřích se odehrávají rozhovory se sousedy, pohovory s policajty, ze dveří se zkoumá počasí, abychom se ujistili, jestli se rozhodneme překročit práh toho dne směrem ven a v jakém oděvu. Ve dveřích chytám na svou tvář první paprsky slunce, když vycházím.

A tak, když mi můj autista zavřel dveře před nosem, potěšilo mě to. Protože to znamená, že ví tohle všechno, a že za těmi dveřmi bydlí.