Autistovo slunné odpoledne

Dnešek byl výjimečný. Bylo naprosto úžasné počasí. Vítek za normálních okolností okupuje pouze naší zahradu, neboť je to tu bezpečné, nemá se kde ztratit, nemá se kam zatoulat. Jednou se stalo, při nějakém nákupu v obchodě, že Vítek došel k velkým vstupním dveřím, a nějaký dobrák mu je otevřel se slovy, ty chceš así jít ven, chlapečku. Je to k vzteku. Vypadá totiž úplně normálně a nic nevaruje, že normální není. Takže je svým způsobem v neustálém ohrožení.

Vítek a skákací hradPetr Forejtek

Dnešek byl sluncem prozářený den, určitě by se dala smažit vejce na kapotách aut. Jeli jsme do sousedního města, mezi lidi. Na fotbalovém hřišti hrála hudba, prodávaly se párky, pivo, v jednom rohu trdlovaly zumba dívky, v druhém zase kdosi nafukoval dětem balónky. Bonbóny se sypaly ve velkých kvantech, voněly klobásy, cukrová vata vlála na špejlích a ve větru, chytala se do ulepených vlasů, a do upocených čel jsme si utírali umaštěné dlaně. Do toho pražilo všudypřítomné slunce, byl horký vzduch a vládla skvělá nálada.

Ve skákacím hradu, v němž obvykle děti radostně poskakují, potuloval se ve velkých smyčkách malý chlapeček, opatrně se přidržoval nafouknutých stěn, užíval si pohyb a kdykoli se sem mohl vrátit, udělal to s velkou radostí, kterou dobře známe, protože to je radost z pohybu, který náš Vítek miluje. Tak rád jeden čas skákal na trampolíně, až do doby, kdy už se mu to nějak omrzelo, a nyní má období, kdy trvá na tom, aby někdo skákal s ním. Vlastně je to tak, že sám ani nezačne a jediný způsob, jak ho k tomu přimět, je začít sám skákat. A pak že jsou autisté nespolečenští.

Popadne vás za ruku a vleče vás jedním směrem, táhne vás za ruku tam, kde je něco z věcí, po kterých zrovna touží. Obvykle jsou to bonbóny, ale ty používáme jenom jako odměny za práci. Nemluví, ale umí si říct. A dokáže být neodbytný. Pobíhali jsme za ním po hřišti hodně dlouho, všichni jsme si našli svou zábavu, všichni jsme se dobře bavili. My jsme měli radost ze sluníčka, které nám dobíjelo baterky a Vítek zase z nových věcí, které jsou pro něho takovou velkou neznámou, a přitom jsou to tak obyčejné, běžné věci... Přejeme si víc takových dní, ve kterých budeme umět být všichni šťastní.