Autista spojuje, autista rozděluje

Můj malý autista mi nadělil během posledních několika dnů tolik různorodých zážitků, že jsem se v nich nedokázal ještě dost zorientovat. V mnoha věcech mě potěšil, v jiných mě zase rozesmutnil. Musel jsem se opět v myšlenkách vracet do doby před rokem, kdy se ještě nedokázal ani sám obléknout, abych si ujasnil, kde vlastně se nacházíme nyní, co už dokázal, kam se posunul, a kde jsme se mezitím ocitli my ostatní, kteří jej obklopujeme jako rodina.

9.5.2012 Autista říká vstaň a skákejKamila Forejtková

Dostalo se nám té nečekané a neobvyklé svobody, kdy jsme si mohli, jeho rodiče, užívat život zcela o samotě, bez toho, aby nám kdosi neustále oslintával skleničky, a tyhle krátké okamžiky štěstí vlily nám do srdcí novou krev. Také jsme mohli mít oprávněně dobrý pocit, že o našeho malého autistu je dobře postaráno, neboť po dobu naší nepřítomnosti dostávalo se mu láskyplné péče člověka, který k němu cítil vřelý cit a nehlídal ho z pouhé povinnosti nebo pro peníze. Také mu naděloval tolik pozornosti, kolik jenom dokáže nadělovat člověk, který je odpočatý, nenachází se neustále ve stresu a nemusí zatěžovat svou mysl budoucností.

Každý rodič autisty mi potvrdí, jak velice těžké, ne-li zcela nemožné je najít někoho, kdo by byl ochoten a schopen alespoň na krátký čas obstarat potřeby dětského autisty, třeba na dobu, kdy je nutné zařídit velký nákup nebo vyřizovat úřední záležitosti bez toho, aby se rodina rozdělovala. Ale lidé přicházejí a odcházejí a je nutné se neustále přizpůsobovat novým podmínkám. Každý žijeme svůj život a nikdo nemá právo zrovna tím svým omezovat životy druhým. Ale můžeme si totéž říct i my? Po nás se žádá, abychom buď se svým autistou setrvávali v izolaci a pokud možno neobtěžovali, nebo se musíme potýkat se neustálým opovržením a nepochopením, pokud se odvážíme vzít autistu někam, kde "se neumí chovat".

Autista spojuje a autista rozděluje zároveň. Pokud nechcete dovolit, aby vás rozdělil, musíte ho milovat takového, jaký je a nepřipustit, aby vám obsadil místo v srdci, které patří vašim blízkým. Vím, že na prvním místě je to, abychom my, jeho rodiče, mohli žít normální život. Teprve potom a za těch podmínek může žít normální život i autista. A jen těžko lze žít normální život v izolaci. Je mnoho způsobů jak s autisty komunikovat a jak jim dát vědět, kde se nacházejí a zjistit co zrovna potřebují. A my bychom měli mít jasno, na co vlastně chceme autistu uvyknout. Zda je to život v izolaci, nebo tam venku, kde je svět.