Zásadka

/ Seriál Zříceniny Českého ráje a blízkého okolí. Tvrz, malý hrad a zámek Zásadka u Mnichova Hradiště /

Necelé čtyři kilometry severně od Mnichova Hradiště se nalézá zřícenina Zásadka. Musíme si však dát pozor, neboť v přibližně stejné vzdálenosti od Hradiště, ale úplně jiným směrem, najdete  ves stejného jména.  A tam právě ta zřícenina není. Najdete ji ve vsi Sychrov. A to je zase zcela jiný Sychrov, než známá stejnojmenná obec s velkým zámkem a parkem o kousek dál. Na Zásadku moc lidí nechodí a po předchozím popisu polohy jich bude možná ještě méně. Pokud jste se však neztratili, čtěte dál...

Původně stála na nevelkém skalním ostrohu nad soutokem Jizery a Mohelky zemanská tvrz. Ve druhé polovině 14. století ji zde pravděpodobně nechal postavit některý z pánů ze Zásady. Tou Zásadou by ale neměla být obec v podhůří Jizerských hor, ale buď velký hospodářský dvůr nedaleko hradu Frýdštejn, nebo se zde už přímo promítl název nového sídla. Dnes je nejčastěji jako zakladatel uváděn Ješek Ocas nebo jeho bratr Ješek. Toto je velmi zajímavé, byli dva bratři Ješkové, z nichž jeden byl navíc Ocas. Ještě zajímavější pak je, že o nich v souvislosti se Zásadkou nic nevěděl August Sedláček (1843-1926), náš přední historik a hradolog. (Zde můžeme poznamenat, že i Sedláček si občas něco vymyslel, stejně jako autor tohoto článku, a další to pak po něm přebírali.)

Prvním v písemných pramenech zmíněným majitelem byl roku 1406 Matěj Pomazánka ze Zlivi. Zanedlouho se však nemovitost a přilehlé panství vrátilo opět do rukou pánů ze Zásady a (zároveň) z Navarova. Ale už v roce 1452 vše prodala Johanka ze Zásady zemskému správci Jiřímu z Poděbrad kvůli umoření dluhů.

Jiří z Poděbrad tento nový majetek pravděpodobně obratem postoupil dále. Ještě v tom samém století se objevuje modifikovaný název Nová Zásadka v souvislosti s rozšířením tvrze na malý hrad. Za tímto stavebním povýšením mohl stát Markvart Frycek z Daliměřic, anebo někdo zcela jiný.

Minimálně od roku 1520 měl hrad status pustý. Sice byl v majetku různé šlechty, nevelká středověká hradní sídla však už v té době přestávala vyhovovat rezidenčním nárokům. V roce 1560 pak nemovitost s nejistou budoucností a přilehlým panstvím koupil Zikmund Vančura z Řehnic a Valečova, který se nad jejím neutěšeným stavem slitoval. Zásadku nechal přestavět na renesanční zámek a tím ji zase na delší čas zachránil. Informace je opět nejistá, jako strůjce přestavby se nedá vyloučit ani majitel následující.

Během doby se zde vystřídalo několik majitelů. Dlouhé roky plynuly pro zámek ze stavebního hlediska víceméně klidně. Až v roce 1790 vyhořel, byl opouštěn a začal chátrat. To vyhoření bylo možná jenom částečné,  protože v roce 1820 se ještě uvádí existence střechy.  Velký úbytek stavebního materiálu a tím hmotovou degradaci nemovitosti měli na svědomí obyvatelé z okolí, kteří ho používali na stavbu domů.  Posledními majiteli zdejšího panství byli Valdštejnové. Vlastnili zámek, vlastně už zříceninu, do roku 1945.

(poznámka: fotografováno 28.11.2009, 1.5.2012 a 2.5.2015)

Hrad byl částečně chráněn příkrými svahy a řekou, přístup od jihozápadu, jihu a jihovýchodu znesnadňoval vykopaný příkop. Za příkopem byla kamenná hradba zesílená čtyřhrannou věží. Původní tvrz zabírala o něco menší prostor než zobrazený nevelký hrad, později zámek.

Na Zásadce se nacházejí i zajímavé podzemní prostory. Ty bývají většinou návštěvníků neprávem opomíjeny. Momentálně však je relativně snadno přístupný pouze jeden sál. Přístup do něho je dírou v severní zdi původního hradu/tvrze. Z druhé strany této zdi je terén o několik metrů výše.