Zapomenuté automobily Wikov

Český Rolls-Royce, tak je s nadsázkou nazýván prostějovský Wikov. Ne, že by ostatní čs. automobilky nevyráběly luxusní vozy, zde to ale byla firemní filozofie, ta "lepší" auta tvořila většinu automobilové produkce firmy.

V roce 1918 se spojily prostějovské firmy Wichterle a F. a J. Kovářík, obě vyrábějící především zemědělské stroje, a tak vznikla značka Wikov.  Ve znaku firmy je postava s velikým kladivem. Automobily se zde vyráběly v letech 1924.až 1937, užitkové dobíhaly až do prvního válečného roku.

Firma se nezaměřovala na velké objemy výroby automobilů, odhadem to bylo kolem 800 kusů za celé období jejich produkce. Ale dávala přednost některým pokrokovým konstrukčním prvkům, například již od počátku používala motory s rozvodem OHC (v té době se u nás standardně používaly motory s rozvodem SV) nebo od roku 1930 hydraulické brzdy na všech kolech. Celkově byl kladen důraz na kvalitu.

Od typu 35 (1929) se montovalo levostranné řízení, protože nebylo tajemstvím, že se jednou změní jízda vlevo na jízdu vpravo. To bylo na evropské mezivládní úrovni dohodnuto mnohem dříve, než k tomu pak ve skutečnosti došlo. Podobně pragmaticky (pro někoho možná unáhleně pragmaticky) se zachovala Aerovka se svými vozy Aero 30 (1934) a 50).

Než se podíváme na průřez vyráběného portfolia, ještě nesmíme zapomenout na jednu zajímavost. Z rodiny zakladatele firmy Wichterle pocházel i Otto Wichterle, vědec ve světě proslavený vynálezem měkkých kontaktních čoček.

(Fotografováno na letošní Concours d´Elegance na Loučeni, pokud se chcete podívat na větší fotografie i ostatních značek od jiného autora, tak můžete zde.)

Vzorem prvních wikovů byl italský automobil od firmy Ansaldo. Wikov IV/16 a IV/18 byl vyroben v několika málo kusech, prototypech. Následovalo asi 15 kusů Wikov V. Prostějovská továrna se tak na vlastní kůži seznámila s výrobou automobilů.

Wikov 7/28 byl již vlastní konstrukcí a prvním sériovým vozem značky. Dodával se s otevřenými i uzavřenými karoseriemi, byly i verze užitkové jako valníčky, sanitky, atd. V letech 1925 až 1930 opustilo bránu továrny necelých 300 aut tohoto typu.

Z typu 7/28 bylo odvozeno několik kusů závodních speciálů. Ty měly silnější motory, oproti původním 28 k to bylo 40 k. Jeden takový vůz (ne ten na fotografii) byl prvním domácím, který byl klasifikován na Velké ceně. Stalo se tak na brněnském Masarykově okruhu v roce 1932, tovární jezdec Adolf Szczyzycki získal 6. místo v kategorii do 1500 ccm na Velké ceně Československa.

Wikov 35 byl vstupem do lepších kategorií, vyšších sfér, nebo jak to chcete nazvat. V letech 1929 až 1934 bylo vyrobeno 150 pětatřicítek, při takovém malém objemu překvapí velké množství typů karosérií, jak ostatně bylo u wikovů běžné. Výrobce dával přednost kvalitě a téměř kusové výrobě, před velkými sériemi (... velkými, bráno měřítkem tuzemského trhu té doby). Wikov si zkrátka výrobu osobních automobilů vychutnával, peníze vydělával na zemědělských strojích.

Wikov 35 "Kapka" z roku 1931 byl první tuzemský aerodynamický vůz nabízený k prodeji veřejnosti. Příliš se však neujal, byly vyrobeny pravděpodobně pouze tři kusy. Toto je poloviční replika, na dochovaný podvozek z klasického typu 35 byla nedávno postavena karoserie dle původních podkladů. Titul prvního sériového aerodynamického vozu si tak mohla vychutnat o pár let později Tatra 77.

V letech 1931 až 1932 byly vyrobeny tři luxusní vozy Wikow 70 (dle některých pramenů až pět kusů). Malému počtu se nelze divit, když v té době řádila Velká hospodářská krize. Automobil byl poháněn osmiválcovým motorem o objemu 3,5 l a výkonu 70 k. Na fotografii je otevřený vůz, je známa i dobová fotografie sedmdesátky jako uzavřené limuzíny.

Wikov 40 byl nejpočetnějším a zároveň posledním automobilem značky. Celková produkce čtyřicítek vyráběných v období 1933 až 1937 čítala 330 vozů - opět v rozličných otevřených i uzavřených karosériích..