Minule jsme vyprávěli,
jaký důvod Češi měli,
vyhledati novou zem,
a jak tedy došli sem.
A že byli šťastni jako blecha,
když vzali s sebou bratra Lecha.
---
Lech však rozhodl se za pár let,
odstěhovat trošku zpět,
byl to jenom malý skok,
jen za řeky Odry tok.
Ví to asi každý školák,
bratr Čecha, že byl Polák.
---
Navraťme se ale k Řípu,
pod košatou velkou lípu,
Tam seděl na své stolici,
s holí ve své pravici,
a vlídně vládl svému rodu,
moudrý on byl v každém bodu,
praotec Čech bělovousý.
Však kdosi už si kosu brousí
a jednoho dne časně zrána
přeletěla nad vsí vrána,
zlé to bylo znamení.
---
Ráno v trenkách, v krátkém tričku,
běží Češi na rozcvičku.
A praotec Čech stále ležel,
místo aby s nimi běžel.
Nevstal ani na snídani,
takové to bylo spaní!
Když nevstal ani do oběda,
Češi křičí: „Běda, běda!“
Všichni už to pochopili,
oči pro pláč jim jen zbyly.
Večer toho pratatínka
posadili na polínka,
přinesli i vzácné dárky,
k jídlu žemli a dva párky,
velký hrnek medoviny,
z vlčích kůží lůžkoviny,
jeho meč a přilbici,
pak zapálili hranici.
Když strávily vše plameny,
tak na popel pak kameny
smutní lidé nanosili,
mohylu tam vytvořili.
---
Začlo u nás bezvládí,
kdekdo zlobí, podvádí,
namaj´ Češi vladyku,
co měl by zase na triku
zodpovědnost za pořádek,
soudce sporů, soudce hádek.
A tak prosí pana Lecha,
ať je v tom jen nezanechá.
Však Lech znaje Čechy dosti,
praví tedy s rozhodností:
„V tom bordelu já ani chvíli
bych nevydržel moji milí,
takový zas nejsem cvok,
ať vám tedy vládne Krok!“
---
Tak zavládl zas pořádek,
v zemi medu a zvířátek.
Věnováno Lechovi Walesovi, Tereze Boehmové a Jožkovi Pribilincovi.
