Tudor - první poválečná škodovka

Tudor, první poválečná škodovka, byl vlastně vyvrcholením typově bohaté řady Popularů. Nový vůz dostal modernější elegantní karoserii, ve zmenšeném měřítku ne nepodobnou tehdejším americkým Fordům, a výrobce ho z marketingových důvodů uváděl jako zcela nový typ.

Tudor - první poválečná škodovka

9. května 1945 byla mladoboleslavská automobilka silně poškozena náletem sovětského letectva během operace namířené proti Němcům ustupujícím na západ. Již 24. května obnovili nadšení zaměstnanci výrobu automobilů v provizorně opravené továrně. Jako první vyjíždějí nákladní Škody 256, které se vyráběly celou válku, následované osobními předválečnými Populary 995 "Liduška" a Populary 1100, montovanými z uskladněných dílů z dob války. Na podzim roku 1945 byla automobilka znárodněna (AZNP), což přineslo nemalé problémy při zdejší výrobě automobilů v dalších desetiletích.

První poválečný typ přišel na trh v květnu 1946, rok po skončení války v Evropě. Byla to inovovaná Škoda Popular 1101 z roku 1940 s modernější karosérií. Vůz dostal označení Škoda 1101. Od jména Popular výrobce upustil, čímž chtěl zdůraznit, že jde o novinku. Zde též vidíme důsledek znárodnění, kdy ministerským nařízením byla Škoda 1101 jediným typem mladoboleslavské automobilky povoleným k výrobě. Konfrontovat můžeme s předválečnými řadami Popularů, Rapidů, Favoritů a Superbů pro různé cílové skupiny uživatelů.

Nový automobil si záhy vysloužil od motoristů přezdívku Tudor podle čtyřmístné dvoudveřové karoserie (z angl. Two door), se kterou se zpočátku nejčastěji vyráběl. Jméno Tudor se s tímto automobilem spojilo nesmazatelně a používalo se pro všechny jeho karosářské varianty, takže Tudor není jenom tudor, ale také třeba sedan, polokabriolet, STW či dodávka.

Podvozek  zůstal  z Popularu 1101  prakticky  nezměněný, měl páteřový rám s centrální ocelovou rourou, vpředu rozvidlený pro umístění motoru. Stejně tak praxí osvědčený motor, čtyřdobý čtyřválec OHV, nebylo třeba měnit. Převodovka, čtyřstupňová se zpátečkou, tvořila s motorem jeden montážní celek. Řadící páka byla na víku převodovky na středním tunelu.

Karoserie měla smíšenou konstrukci, částečně měla ještě dřevěnou kostru opatřenou plechovými výlisky. Předek po přepážku motorového prostoru byl celokovový. Charakteristická je maska chladiče s osmi vodorovnými žebry.

V roce 1949 se začala vyrábět nepatrně modernizovaná Škoda 1102. Změny zahrnovaly novou masku chladiče s pěti mohutnějšími vodorovnými žebry (ta se však používala už nějakou dobu také u 1101) a líbivější nárazník pevně sešroubovaný s blatníky a maskou, nárazník byl v barvě karoserie s vyleštěnou lištou z lehkého kovu (1101 měl klasický: chromovaný a předsunutý, uchycený na karoserii vidlicí z pásové oceli). Na bocích vozu, před směrovkami, přibyly nově větrací klapky. Páka řazení se u 1102 přesunula pod volant, jak bylo v té době dobrým zvykem. Poslední změny se týkaly palubní desky, ale to již nestojí snad ani za řeč. Škoda 1102 se častěji vyráběla jako čtyřmístný čtyřdveřový sedan než dvoudveřový tudor, přesto ji lidové jméno Tudor zůstalo.

Zde je třeba upozornit, že nejjistější rozpoznávací znak mezi Škodou 1101 a Škodou 1102 je výrobní štítek. Existují jedenáctsejedničky, ve verzích roadster a všech užitkových, s novějšími nárazníky a řadící pákou pod volantem. Je také pravdou, že 1101 se vyráběla déle (užitkové verze) a poslední takovýto vůz byl vyroben v květnu 1952, zatímco výroba 1102 skončila v říjnu 1951.

ŠKODA Muzea 

Vedle tudorů a sedanů vyjížděly z mladoboleslavské továrny Škody 1101/1102 s karosérií polokabriolet s pevným rámem až nade dveře a stahovací střechou. Oficiálně se označovaly tudor - kabriolet. Snad jen v prototypu existoval také čtyřdveřový sedan - kabriolet.

Několik dalších variant karoserií s montáží na šasi se produkovalo ve znárodněných karosárnách,  především Petera ve Vrchlabí a Janeček ve Kvasinách, ale také Sodomka ve Vysokém Mýtě, Brožík v Plzni a dalších. Podvozky se sem vozily z Ml. Boleslavi se zakapotovaným motorem a s předními blatníky.

Nejhezčí byly sportovně střižené roadstery (oficiálně roadster - kabriolet). Ty byly dvousedadlové, volný prostor za sedadly se dal využít pro umístění dvou nouzových sedátek (značení 2+2) nebo jako další zavazadlový prostor. Čelní sklo měly na rozdíl od ostatních verzí dělené. A jestli si většina zájemců o novém Tudoru mohla nechat pouze zdát, tak na roadster mohli rovnou zapomenout. Až na pár kusů (3 ?) byly určeny pro export.

U užitkových vozů byla zvětšena tuhost odpružení přidáním jednoho nebo dvou plátů zadnímu listovému peru, diferenciál měl pomalejší převod a používaly se širší pneumatiky. Vyráběly se dodávky s volným ložným prostorem za předními sedadly a STW - dnes  bychom řekli kombi. Některé dodávky a STW byly zhotoveny v tzv. woody stylu, kdy byla zvenčí vidět dřevěná kostra karoserie. Nejmenší početní zastoupení měly užitkové Tudory ve verzi valník (pickup).

Významnou modifikací Tudora byly sanitky. Jejich karoserie se vyráběly a konečná montáž na podvozky se prováděla v bývalé karosárně Petera ve Vrchlabí, direktivně přičleněné k AZNP. Tyto sanitní vozy byly u nás hojně rozšířené, též se s úspěchem ve větších počtech vyvážely, ale pacient se do nich sotva vešel. Což se může zdát u sanitky jako dost podstatná závada. Dokonce musela být vyboulena mezistěna do prostoru posádky v místech vedle řidiče, aby se nosítka do vozu vůbec vešla. Místo pro spolujezdce tím bylo minimalizováno a k sezení sloužil jakýsi dekl položený navíc ještě na rezervním kole. Svou práci si však tyto sanitky odsloužily, a že to byly tehdy vozy nové, tak byly spolehlivé a relativně rychlé.

Pro ozbrojené složky se vyráběla speciální varianta Tudora, Škoda 1101 VO/P, které bude věnován samostatný článek.

Jak již bylo zmíněno, získat nový vůz nebylo jednoduché. Dychtivý zájemce, ať už chtěl auto osobní či užitkové, musel zažádat o poukaz na koupi vozu na národním výboru a poté byl zařazen do pořadníku ministerstva dopravy. V květnu 1946 stál Tudor okolo 68 000 Kčs, za rok už to bylo asi o 20 tisíc více.  Ale bez pneumatik, ty prostě u nás z jakéhosi důvodu nebyly a záleželo na kupci, kde si je obstará. Ve volném prodeji bez úřednických veletočů prý přišla 1101 na 400 tisíc Kčs. Ta však už byla s pneumatikami! Pro srovnání, tehdejší průměrný plat činil necelé 4 tisíce Kčs.

Celková produkce vozů Škoda 1101/1102 čítala kolem 70 tisíc kusů včetně užitkových a speciálních. Většina Tudorů byla exportována do zahraničí z důvodu získání deviz do státní pokladny. S úspěchem se vyvážely do západní Evropy a Skandinávie, ale například i do USA či Austrálie. Zkrátka se prodávaly na všech kontinentech (samozřejmě kromě Antarktidy).