Dnešní díl bude taková předsváteční odlehčovací vložka. Na rozdíl od předchozích dílů si tento nezakládá na puncu věrohodnosti, přesto ho Dr. Chocholoušek doporučuje všem amatérským i profesionálním chinologům k prostudování.
Nyní se na chvíli přenesme do předhůří Himalájí. Zde žila jedna velmi prostá žena. Chuděra byla tak prostá, že snad byla nejprostší ze všech. Ještě víc než prostá, však byla chudá. Byla tedy nejchudší ze všech. Chvíle, kdy přijímala potravu, k ní přicházely velmi, ale velmi sporadicky, a pod pojmem lékařská péče se jí vybavovaly neurčité abstrakce. Nikdo pak nemohl očekávat od výsledku jejího těhotenství žádné kolosální zázraky. Tvarem se sice chlapeček nelišil od ostatních dětí, ale když se měl projevit jeho intelekt, rozechvívalo to struny soucitu zúčastněných. Chlapce vychovávali hodní mniši v klášteře Shaolin, které jen tak něco nerozhází. Dá se říci, že se chlapeček stal koloritem kraje. Nejvíce se mu líbilo ve volném čase pobíhat se svým bezelstným úsměvem po vsích a předvádět zvířátka. Tu hopkal po čtyřech jako zajíček, tu hýkal jako oslíček či chrochtal jako čuníček. Jednoho dne se v kraji utábořila nepřátelská armáda. Ti burani neměli žádné vychování a z chlapce si dělali jen legraci. Když ho viděli, jak zase předvádí safari, jen se za břicha popadali. A začali na něj pokřikovat:
„Pojď sem, udělej tygříka!“
„Vrrrr huáá rrr bum!“
A první voják si lehal na prašnou cestu.
„Udělej kobru!“
„Ssssssss háá hu!“
Druhý voják odevzdal život bez slůvka rozloučení.
„Udělej opičku!“
„Haííííí háááá bum prásk!“
Třetí voják se válel v tratolištích krve a vůbec se nesmál.
„Udělej jestřába! Kočičku! Sovu! Čápa! Medvídka! Kunu! Krysu!“
„Haííí húúú švih prásk vrrrr sssss haíííí úúúú bum …“
„Aúúú! Nééé! Já už nehraju! Kde máš hlavu? Co? Nééé! Jauvajs! Budhova noho! Grrr! Chropt! Slitování! Chrrr! Pane bože ééé …“
Tak vzniklo Kung-Fu.
Předchozí díly:
Staré pověsti čínské III Staré pověsti čínské II Staré pověsti čínské I
