Horkovzdušný balón prý patří statisticky mezi nejbezpečnější dopravní prostředek, ještě bezpečnější než klasické letadlo těžší vzduchu, což asi bude pravda. Například není znám případ unesení horkovzdušného balonu teroristy. Ale na druhou stranu balón těžko můžeme využít k dopravě pasažérů z bodu A do bodu B, tedy hovoříme-li hlavně o tom bodu B. A tak se dnes balónů používá pro zájemce z řad veřejnosti vesměs pouze pro vyhlídkové lety.
Horkovzdušný balón se skládá ze tří hlavních částí: obalu, koše a hořáku. K naplnění obalu vzduchem (nafouknutí balónu) se používá ventilátor, který není součástí balónu a za letu zůstává na zemi.Obal je určen k uzavření vzduchu, který po ohřátí zapříčiní to, že celá balónová soustava dosáhne průměrné hustoty menší, než je hustota vzduchu okolního. Tím je umožněn let. Obaly se šijí ze speciální neprodyšné polyesterové nebo nylonové textilie. V horní části je paraventil pro kontrolované vypouštění vzduchu z balónu. Pod výrazem ventil si zde nesmíme představit obvyklý kovový strojařský prvek, ale jedná se o integrovanou část obalu, která se jednoduše otevře. Paraventil se ovládá lankem procházejícím přes kladky vnitřkem obalu a v uzavřené poloze je fixován vnitřním přetlakem. Ta šedá „housenka“ na obalu (viz. foto vpravo) je rotační ventil, který slouží pro natáčení balónu kolem svislé osy. Rotační ventil balón mít nemusí a ani ho každý typ nemá.Koš má kovový rám a stěny jsou vyrobeny z lehkého materiálu, např. z proutí nebo rákosu. V koši jsou kromě posádky umístěny palivové láhve, malý hasicí přístroj, lékárnička (dle vyhlášky?), letové přístroje (výškoměr, variometr), …Hořák ohřívá vzduch v obalu, spaluje propan nebo propan-butan (LPG).
Fotogalerie:
3
3
3
33
