Večer se v hotelu dozvídáme, že nemáme parky navštěvovat ve státní svátky a o víkendech. Že jsou narvané k prasknutí. Bohužel nás ta informace zastihla pozdě.
V pondělí byl totiž svátek – Memorial day. Ubytovat se chceme večer co nejdříve parku, abychom v úterý ráno mohli co nejdříve vyrazit. Bohužel čím blíže k parku, tím jsou ceny astronomičtější. Nejbližší schůdné ubytování je asi 120 km daleko. Nakonec volíme kompromis necelých 60 km od parku, za slušnou cenu, slušný hotel i pokoj, doposud nejlepší snídaně, ale pokoj čtyřlůžkový.
V úterý ráno vyrážíme do parku. Bohužel máme dojem, že je plný úplně stejně jako v pondělí. Sezona holt pokročila a i blízkost velkých měst dělá svoje. Gratulujeme si, že doposud jsme toto nezažili. Možná přispělo i to, že jsme neměli všude úplně nejlepší počasí.
Vystoupáme na první vyhlídkovou plošinu u Yosemitského vodopádu, který je výškou přes 700 metrů pátý nejvyšší na světě. Úchvatné pohledy, slušný výkon – nahoru a dolu. Dojít až k vrcholu by si žádalo celý den.
Dole se ještě podíváme pod jeho nejspodnější část, nakoupíme nějaké suvenýry a autem razíme na Glacier point. Je to sice cesta tam a zpět přes 30 kilometrů, ale rozhledy stojí za to.
A večer již vzhůru směr San Francisco.
A pak už přejezd na Glacier point. Fakt dobrý.
Ale celkově jsme konstatovali, že je to celé sice moc hezké, ale ráz krajiny je velmi podobný Alpám. Samozřejmě je tu něco navíc. Přerostlé borovice a zatím mladé a malé sequoie. Na jejich opravdovou velikost bude potřeba počkat ještě tak 1500 let. Vodopády jsou také větší, než známe z Evropy. Ale ten celkový ráz je nám povědomý, tedy už nic bombaistického.
