Taškařice kolem našich dálnic

Pamatujete si na předvolební sliby o tom, jak se budou stavět dálnice? O tom, že předchozí vlády nic neudělaly? A podívejte se na tu veselici kolem současné skutečnosti.

Taškařice č.1: V Česku se například mezi lety 2000 až 2016 zvýšil počet km dálnic o asi 60%. V Polsku a Maďarsku za stejné období o více jak 300%! A trend pokračuje. Abychom se aspoň trochu vyrovnali, tak jsem tahem pera převedli v roce 2016 434km rychlostních komunikací do kategorie dálnic. A rázem jsme si skokově přilepšili.

Taškařice č.2: To se sice papírově podařilo, ale tím pádem máme asi evropský unikát v tom, že máme na dálnicích autobusové zastávky (D4 a D7).

Taškařice č.3: Na obou zmiňovaných dálnicích máme i přechody pro chodce, ale pro jistotu je to tam značením radši z dálniční sítě vyjmuto.

Taškařice č.4: V Německu mají momentálně 13183km dálnic. Z toho je 3541km 6ti a víceproudých. Tedy skoro třetina. U nás můžeme počítat za víceproudé asi 20km D1 u Prahy a v součtu tak dalších 20km na Moravě. Ale aby to nevypadalo špatně, tak výměnu povrchu na D1, která ani nevedla k tolik potřebnému rozšíření na 6 pruhů, označil pan premiér za stavbu nové dálnice.

Taškařice č.5: Ta je nakonec a je unikátní. Úsek D11 od Prahy – Černého mostu po Jirny (asi 9 km) je už asi rok postaven a hotov jako 6ti pruhový. Ale jelikož chybí potřebná povolení, tak je namalován a provozován jako klasický 4 pruhový. Ministerstva dopravy pod vedením ANO za posledních 8 let nebyla schopna ani upravit legislativu, aby k těmto paradoxům nedocházelo. Tohle byly na přestavbu jen vyhozené peníze. Léta utíkají, povrch se opotřebovává a možná po další rekonstrukci už těch 6 pruhů sloužit bude.