Zaujala mě, ba přímo mnou otřásla zpráva o sebevraždě zdravotní sestry v Británii poté, co nechtěně bulvárnímu rádiu vyzradila zdravotní stav Kate, členky královské rodiny.
To rádio v principu dělalo svou práci. I když dle mého názoru je již za hranou se představit jako někdo jiný, což moderátoři udělali, když tvrdili, že jsou královna a její choť. Pozměnili hlas a zdravotní sestra jim to spolkla i s navijákem. Ale paragraf na to asi není, jinak by justice v Austrálii již konala. Rádio tak mělo sólokapra.
Jenže události nabraly nečekaně dramatický spád. Po pár dnech byla ona zdravotní sestra nalezena mrtva a několik dní poté zveřejněný její dopis na rozloučenou potvrdil, že prostě nesnesla tu hanbu a sáhla si na život.
Británie je známa tím, že lidé jsou pravdomluvní a důvěřiví. Na průkazy totožnosti si příliš nehrají a když jsem se ptal jednoho svého britského známého, jak je možné zařizovat si úřední věci bez "občanky", vždyť by přeci mohl tvrdit, že je někdo jiný, tak nechápal na co se ho vůbec ptám. Proč bych to dělal? Byla jeho jediná reakce. A tak ani ona zdravotní sestra zřejmě nepočítala s tím, že by mohlo jít o podvod. To se u nás stát nemůže. Podezřívavost a prověřování jsou na denním pořádku, vždy a všude. Telefonicky se nedozvíte od nikoho nic. Tu důvěřivost můžeme Britům jen závidět, i když jim okolní svět ukazuje, že na to lze doplatit.
Pak je tu modla v podobě královské rodiny. Údajně si v Británii lze dělat legraci z jakéhokoliv politika, ale královský rod je nedotknutelný. I to je pěkné a je to i nádherná britská tradice. Ale fanatická oddanost až za hrob? To tu snad bylo ve středověku a nemá to co dělat s 21. stoletím. O zesnulých jen dobré a omlouvám se příbuzným zmiňované zdravotní sestřičky, ale spáchat sebevraždu z důvodu oddanosti monarchii, to je uvažování, které nemá daleko k uvažování sebevražedných islámských radikálů. Nic se nemá přehánět a toto samozřejmě přehnané je.
V tomto okamžiku se již nic nedá vzít zpět. Ale očekával bych od britské královny, že by třeba vystoupila na veřejnosti s projevem, kde by řekla že i ona je jen člověk a stejně tak všichni členové její rodiny. Že děkuje za přízeň, ale ať na ní není pohlíženo jako na božstvo. Že odsuzuje čin australského rádia, protože zneužilo britskou důvěřivost, ale že stejně odsuzuje i naprosto neadekvátní reakce na tento čin. Měla by vyzvat své poddané, ať uctívají tradice, že i ona jich bude dále dbát, ale že všichni jsme jenom členy jednoho velkého lidského společenství, kde jsou si všichni rovni. A není potřeba zbytečných a nesmyslných obětí.
Zatím čekám marně. Stejně jako se marně čeká na to, že nejvyšší islámské autority všichni bez výjimky odsoudí činy sebevražedných atentátníků. Já vím, srovnávat ty dvě věci je také příliš. Motivy jednání jsou naprosto rozdílné. Ale hlavně islámista chce zabít jiné, zatímco tato sestřička si sáhla jen na život svůj. Ale důsledky jsou stejné, a tím je smrt člověka.
-------------------------------------
Jiné mé články vycházejí na www.shekel.cz
