Má dítka mi k narozeninám nadělila opravdu povedený (bez ironie) dárek - hodinu na simulátoru dopravního letadla ve výcvikovém středisku na letišti Václava Havla. Zkusím vás stručně zasvětit.
Pokud jste v životě žádné letadlo nepilotovali, tak to v podstatě pro vás bude něco jako atrakce. Pokud jste něčím, třeba sportovním, létali, tak si rozšíříte obzory. Já nikdy ničím nelétal a nechtěl jsem to jako pouťovou atrakci brát.
Takže jsem si na internetu stáhl 490ti stránkový manuál ovládání příslušného letadla (v angličtině) a jal se postupně studovat. Typ letadla: turbovrtulové ATR72-500. Říkal jsem si, že tohle určitě není levná záležitost a chtěl jsem být vybaven aspoň základními znalostmi, aby ty peníze nepřišly nazmar a abych aspoň tušil, o čem je řeč.
Po prvním pročtení (a anglicky úplně hvězdně nevládnu), jsem se rozhodl, že prostě budu muset své znalosti regulovat na minimum. Vypustil jsem ventilaci, spojení, hydraulické systémy, osvětlení, elektrická vedení, palivo i navigaci a soustředil se pouze na ovládání autopilota, klapky, podvozek, tah motorů, knipl a hlavně rozložení přístrojů, abych aspoň tušil co který ukazuje a kde se nalézá.
Vytáhl jsem si asi 90 stránek z toho manuálu, které jsem studoval pořád dokola. Následně jsem si na youtube našel videa z kokpitu, nejlépe na přistání, a kontroloval jsem si v praxi své teoretické znalosti. Pár hodin jsem jich také zhlédl.
Usoudil jsem, že čas nadešel. Domluvil jsem se svými dospělými dětmi termín (šli se mnou a také si zalétali) a objednali jsme se do simulátoru.
V recepci nás přivítal bývalý pilot, Capt. Jaroslav Slováček, který začal létat již v 60. letech, šel postupně přes JAKy, Iljušiny a dolétal na Airbusu A320. Moc milý a příjemný pán. Vzájemně jsme se představili a on nás odvedl do místnosti zvané "Breefing" kde na stěně vévodila nástěnka s velkou fotografií přístrojů v pilotní kabině.
Zde se nám jal vysvětlovat jak budeme kniplem řídit, co je důležité sledovat na přístrojích. A k tomu přidal i pár zásad aerodynamiky. Dotazy jsme mohli dávat v podstatě kdykoliv a já si ujasnil pár věcí, které mi unikaly. Nakonec jsem ho asi trochu zklamal, když jsem projevil přání mého letu (nebude to přesně formulováno):
"Mně je jasné, že na to, aby člověk ručně pilotoval dopravní letadlo, musí mít hodiny cviku. Já chci jenom jednu věc. Chtěl bych odstartovat z Prahy, udělat kolečko a zase se vrátit. Ale to vše jen pomocí autopilota. Prostě použít jen dvě kolečka - Heading (směr, kurs) a Altitude (výška). Vždy když to nastavím, autopilot pak vše vyřídí za mě." Kapitán souhlasil.
Ještě jsem (vybaven svými znalostmi) chtěl, aby autopilot řídil i závěrečné přiblížení na přistání, tzv. ILS. A položil jsem tu další otázku:
"Kolují takové pohádky, že letadla dnes mohou přistát sama, je to pravda?" Odpověď byla asi v tomto smyslu: "Ano, ale musí na to být vybavené. Pak přistane i zabrzdí. Letadlo ATR72-500 tu výbavu nemá. Autopilot nás dovede do bodu rozhodnutí (o přistání) což je výška 200 stop a určitá vzdálenost od dráhy a zde pilot musí převzít řízení ručně."
Má zvědavost byla uspokojena a mohli jsme se odebrat k trenažeru.
Než jsme vstoupili, tak se nás kapitán zeptal, zda si nepotřebujeme odskočit a šli jsme na věc. I já začnu trochou teorie.
1 - Oblast hlavních přístrojů pro kapitána
2- Oblast hlavních přístrojů druhého pilota
3 - Panel autopilota
4 - Přístroje motorů a dalších zařízení
5 - Nastavení navigace
6 - Ovládání tahu motorů, klapek a vrtulí
7 - Panel komunikace
8 - Stropní panel (osvětlení, zapalování ...)
Znalci prominou nepřesnosti mého krátkého studia. Nicméně toto rozložení přístrojů je pro všechna dopravní letadla zhruba stejné, jak nám sdělil pan kapitán. Akorát se samozřejmě liší provedení (ručičky, displeje), velikost apod. Podívejme se podrobněji na středový panel.
1 - Umělý horizont a výškoměr pro případ, že by tyto přístroje před piloty měly poruchu
2 - Oblast kontrolních panelů motorů (Engine 1 a Engine 2)
3 - Indikátor vysunutí klapek (0, 15° a 30°)
4 - Kontrolky podvozku. 3x zelená znamená, že všechna 3 kola jsou venku
Já se v rámci své teoretické přípravy věnoval pouze bodům 3 a 4. To ostatní jsem vynechal. A teď to nejdůležitější: přístroje před piloty.
1 - Rychloměr (vůči vzduchu). Kolíčky na obvodu si mechanicky přemístíte a vymezíte tak např. rychlost pro vzlet (V1), nebo minimální pro přistání. Zde je např. nastaveno 127 uzlů. To jsme stanovili pro vzlet. Až se ručička po rozjetí dostane na tuto hodnotu, bude možno přitáhnout k sobě knipl a odlepíme se od země. Ručička přístroje ukazuje "0", stojíme na letišti.
2 - V podstatě kompas a navigační ručka (zelená), která ukazuje směr našeho příštího cíle. To je třeba bod na cestě (Waypoint), nebo letiště.
3. Doplňuje č. 2. Letadlo je momentálně nasměrováno na kurs 241° (bílá šipka nahoře). Nastaveno je 360° (modré "M" vpravo). To je kurs, kam se po startu bude letadlo stáčet. Buď ručně, nebo pomocí autopilota. To se nastaví ještě na zemi. Něco jako letový plán. Krom toho je tam fůra dalších doplňujících informací. Vpravo nahoře např. vzdálenost 1.2 míle k radiomajáku na konci dráhy. Vpravo dole rychlost vůči zemi. Momentálně 0.
4. Umělý horizont. Pokud letíte ručně musíte malý černý čtvereček uprostřed udržovat v centru fialového kříže, který se vám zjeví po rozjezdu letadla. Uvidíme na videu.
5 - Digitální i analogový výškoměr vůči mořské hladině ve stopách. Proto se tam nastavuje i tlak vzduchu.
6 - Stoupání nebo klesání letadla. Momentálně tedy ve vodorovné pozici.
A jdeme na to.
Na této fotce autor této reportáže nastavuje po startu hodnoty autopilota podle pokynů kapitána sedícího vlevo. Pak už to pilotovalo samo. Ale nutno přiznat, že tah motoru, nastavení vrtulí a vyvážení letadla dělal za letu kapitán. To bych fakt už se svou přípravou nezvládl.
A poletíme do Alp. Zde se budou již v pilotáži střídat má dítka. Nutno podotknout, že oba, bez přípravy, letěli na ruku a pohrdli autopilotem. Hraní počítačových her je holt také životní průprava.
A na závěr tři krátká videa. První ukazuje něco z průběžného letu.
Na druhém je přiblížení.
A na třetím už samotné přistání.
