Na první pohled nic. Nebo možná to, že ta první zemřela kvůli tomu, že ten druhý k nám exportoval výdobytky komunismu.
Pomiňme teď historické souvislosti a podívejme se na současnost. O Miladě Horákové současná následovnice komunistů z 50. let (tenkrát KSČ, dnes KSČM, tedy opravdu "velký" rozdíl, a to nejen v názvu) Marta Semelová prohlašuje, že její přiznání nebylo vynucené, ale dobrovolné, že skutečně páchala protistátní činnost a v podstatě si oprátku zasloužila. Tato dnešní učitelka tvrdí i to, že v roce 1968 to nebyla ze strany SSSR (právní nástupce je Rusko) u nás okupace, ale internacionální pomoc a s pýchou klade květiny na hrob Klementa Gottwalda, který mimo jiné podepsal i ten trest smrti pro Miladu Horákovou.
Můžeme si o tom myslet co chceme, můžeme to komentovat, ale tím to končí a skončilo.
Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář to má trochu jinak. Pomník maršála Koněva je výhradně majetkem městské části, které šéfuje. Maršál Koněv má na rukou krev mnoha Maďarů v roce 1956 a asi aktivně připravoval i onu invazi k nám v roce 1968. On Prahu neosvobodil. To byly ti vojáci pod ním, které hnal masově na smrt, ale jich bylo tolik, že to na porážku Německa stačilo. Dostal pomník. Možná to mohlo být po válce, to by snad ještě bylo nějak akceptovatelné. Ale v roce 1980, když už byla i známa veškerá zvěrstva která provedl?
No nic. Starosta městské části Praha 6 Ondřej Kolář se rozhodl jeho pomník zakrýt plachtou. Nic víc a nic míň. Nijak ho dehonestoval, nepomlouval, nehaněl. Ale tím to pro něj neskončilo. Musel dostat, na rozdíl od Marty Semelové, policejní ochranku, protože mu začaly chodit těžké výhrůžky. A to i smrtí.
Prostě komunisti, přisluhovači Ruska, a jejich pohrobci se nezměnili.
