Máme zapotřebí, aby se dva z nejvyšších ústavních činitelů předháněli v tom, kdo svou nemoc zvládne déle a vydrží navzdory tomu druhému v úřadu?
Vzpomeňme na slova našeho moudrého pana prezidenta: „V sobotu mi odešla cukrovka.” Případně: „Dovolte mi tedy, abych i vašim dětem doporučil obdobný postup, to jest počkat do 27 let a poté kouřit zcela bezrizikově.“ No a jak to se zdravotním stavem našeho láskyplného pana prezidenta vypadá vidíme skoro každý den, tedy poslední dobou už spíše každý týden, v přímém přenosu.
Přidal se předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Dříve oznámil, že své funkční období (do roku 2023) ze zdravotních důvodů nedokončí. V posledních týdnech se ale s prezidentem ne ve všech otázkách shodl a tak se asi jemu navzdory rozhodl ve funkci vydržet, aby nedal Miloši Zemanovi příležitost vybírat nového předsedu Ústavního soudu, neboť prezidentské volební období skončí dřív než to soudcovské Pavla Rychetského. Pravil tedy: „O tom, že bych předčasně skončil, neuvažuji. Stal se jakýsi přírodní zázrak a jsem schopen fyzicky i mentálně tu funkci stále zastávat.“
Jsme tedy zemí zázraků. Ostatně ani premiér neváhal v novoročním projevu vytáhnout Harryho Pottera.
Ale já se ptám, máme zapotřebí, aby se dva chlapi v nejvyšších funkcích, kteří mají něco dělat, pořádně reprezentovat, přinášet nové myšlenky, řídit zemi a jít příkladem, předháněli pouze v tom, kdo déle vydrží ve svých úřadech nemocem a věku navzdory?
