Pan Okamura dělá několik kroků napřed?

Tak jsem si v těch několika předvolebních debatách všiml opět zvlášť velmi agilního, houževnatého politika p. Okamury. Je zajímavé, jak přesně a promyšleně cílí na své voliče.

 Často, někoho podobně jako premiér osočí ze lží a zdůrazní svoji pravdu, volební program - jako mantru, a vždy naváže na snahu SPD chránit seniory, rodiny, pracující a celý národ před nepřizpůsobivými. Uvědomil si, že je vhodné mluvit rychle, opakovat fráze, tvářit se „lišácky“ do kamery. Dnes se ve volební debatě pochlubil tím, jak se snaží dělat vždy několik kroků napřed před jinými politiky.

Budu citovat z následujícího zdroje:

(Magisterská práce (Diskurz Tomia Okamury ke vztahu k uprchlíkům a přistěhovalcům). Diplomová práce Bc. et Bc. Andrea Křtínová. Vedoucí práce: prof. PhDr. Lubomír Kopeček, Ph.D. Masarykova univerzita Brno. 2016).  

TO je nepřítelem imigrantů. Obviňuje je z nepracovitosti, z touhy obohacovat se na úkor našich sociálních dávek. „Příval imigrantů reálně zvětšuje riziko sociálních bouří, kriminality a nepokojů. Bude konec blahobytu i bezpečí.  Z Evropy se stane Afrika, nebo Blízký východ se vším všudy“ (s. 49.)..

 Svými postoji se postavil proti mnohým obyvatelům světa, kteří podle něj nemají právo na důstojný život. Nazývá je nepřizpůsobivými, parazity, zloději, militantními, negramotnými, vetřelci, parazitujícími Afričany.

Pan Tomio  cílí na emoce a mobilizuje: ,,Musíme přežít! Ta hrozivá povodeň se valí, musíme stavět hráze. Zničí nás všechny! Válka už začala. Uprchlíci se volně pohybují Schengenem. Berou evropské hranice útokem.“

Po mnoho let vyjadřuje nepřízeň, strach, kritiku vůči cizincům obecně v naší zemi. Má námitky proti zaměstnávání zahraničních pracovníků, (konkrétně jmenuje Bulhary, Ukrajince, Rumuny, Mongoly a Poláky) na úkor těch českých. (s. 34).  Vidí problém dokonce ve studiu zahraničních studentů na českých vysokých školách. Zdůrazňuje i zdravotní rizika; kvůli příchodu imigrantů podle jím citovaných zdrojů v Česku hrozí větší riziko nákazy žloutenkou, tuberkulózou či záškrtem (s. 55.)

Okamura šíří paniku, varuje před násilím, nemocemi. „Byl jsem policisty předem upozorněn, že mi hrozí násilí, okradení či nákaza infekční chorobou a že v případě, že by se na mě vrhli, což prý může nastat, tak by mě neměli šanci proti přesile ubránit. 

Tohle šíření paniky a lží je do očí bijící.  Byl jsem v blízkém kontaktu několik let s imigranty i nelegálními a nikdo na nás nepáchal násilí, neokradl, ani mně nemusela bránit Policie. Neonemocněl jsem kontakty s těmito lidmi. Covidem jsem nakazil mezi svými přáteli.

Jde o to poslat každého nelegálního uprchlíka na souši i moři ihned zpět a nenechat lodě ani připlout ke břehu. Zároveň by se těm, co by i tak zvládli imigrovat, nenabízelo žádné jídlo, ošacení ani legální povolení k pobytu, to vše s cílem, aby se tu neusadil ani jeden imigrant. (s. 52.)

Vyzdvihuje klady evropské civilizace, říká, že Evropa stojí na křesťansko - židovskoantických základech, které ji vedou k humanitě a demokracii. Tyto kvality Evropu situují na stranu těch pracovitých a ctnostných, čímž se radikálně liší od ostatních národů – afrických či arabských – které v této oblasti zaostávají (s. 50).

To, že Okamura spojil tyto dva odstavce mezi sebou dokazuje, že musel samou nenávistí zešílet. Píše, že Evropa stojí na křesťanských základech, které ji vedou k humanitě a demokracii – nenabízet žádné jídlo, ošacení…ani jednoho migranta. Takovou kombinaci humanity a demokracie člověk, jak je živ, neslyšel.  Bylo by lepší, aby nezneužíval křesťanství pro své egoistické cíle.

Srovnání kvalitních pracovitých, cnostných  Evropanů s africkými či arabskými národy je paranoia autora, pýcha a arogance do nebe volající.

Těch několik výpovědi z jeho „tvorby“ potvrzuje, jak „jde vždy napřed“ před jinými politiky. Paradoxně se jeho výroky naplnily především dobou Covidovou.

Nic z toho, co řekl, nebo napsal o migrantech se v naší zemi nenaplnilo. Doba je neobvyklá a opravdu paradoxní. Byli bychom rádi, kdyby se znova po ulicích našich měst procházeli cizinci z jakýchkoliv zemí. Nebudeme se bát, že je úřady nebudou moci kontrolovat, zda mají zaplacené účty, nemají dluhy, jak to navrhoval p. Okamura před několika léty.

Kvůli přílivu migrantů měl být konec blahobytu a bezpečí. Měli jsme se stát Afrikou a Sýrií. Ano je možné, že je konec blahobytu a budeme se z tohoto ekonomického šoku vzpamatovávat léta. Ale ne kvůli přicházejícím. Kvůli pandemii.

Možná, že by si již ani nevzpomenul, co vše pověděl a jaké pomluvy a katastrofické scénáře vytvářel a šířil. Co je zajímavé, že v nich neustále pokračuje a prohlubuje je.

Jeho výpověď v tomto týdnu v televizi zněla,  že souhlasí s tím, aby naše obnovené, oplocené hranice střežili vojáci se zbraněmi. Na opakovaný dotaz, zda to myslí vážně řekl, že ano, podobně jako Řekové použili zbraně na hranici s Tureckem, proti migrantům.

,,Dnešní Severoameričané staví ploty a zdi proti imigrantům z jihu a místní domobranci si čas od času i nějakého uprchlíka odstřelí“ (s. 53).

Stavění plotů a hranic jsme si užili v naší zemi až, až. Zabíjení na hranicích také. Jak může vyslovit takto šílené návrhy? Je stále i po  třiceti létech inspirován   totalitou? Asi ne, když zřejmě v naší zemi ještě nežil. Tak tedy jakou má motivaci?

V pandemii jsme se hrozili zavřených hranic. Ne kvůli imigrantům.  Nedovedu si představit nějaká nová opatření omezující pohyb mezi státy.

Jedné poznámky jsem si všiml, kterou p. Okamura vyslovil v tomto týdnu,  sám byl zřejmě tímto poznáním šokován. „Překročení hranic není trestný čin, ale přestupek“. Tedy jací pak to jsou zločinci, kteří překračují hranice? Myslím, že se sám toho, co řekl, lekl. Bylo zajímavé, jak se to snažil uvést na pravou míru a navrhl úpravu zákona. Tzn., že bychom si měli upravit zákon, aby vojáci mohli na hranicích znova zabíjet?

Ještě jedna zajímavá informace zazněla z jeho úst. Za vzor pro naší zemi postavil Japonsko, které absolutně odmítá imigranty. Chce zůstat čistou zemi.

Japonsko má bezesporu nálepku státu s negativním vztahem k migraci. V zemi žijí necelá dvě procenta cizinců (v ČR je to pět procent). Z dvaceti tisíc žádostí o azyl v roce 2017 přijalo Japonsko pouhých dvacet. Jen zlomek cizinců v zemi vlastní japonské občanství.

„Přístup státních představitelů však zůstává vůči migrantům i nadále spíše negativní, což posiluje i předsudky mezi populací. Zahraniční pracovní síla je zákonem stratifikována podle legálního statusu, etnicity, národnosti, genderu a kvalifikace. Nerovné postavení cizinců před zákonem a předsudky rozšířené ve společnosti umožňují jejich diskriminaci.“

http://search.epnet.com/login.aspx?direct=true&db=sih&an=2781137

"Termín označující migranty (imin) se nevyskytuje ani v zákonech, ani v dalších oficiálních dokumentech. Místo toho používají Japonci eufemismy jako příchozí či zahraniční pracovníci. V průzkumech veřejného mínění se naprostá většina společnosti staví k imigraci negativně. Řada zejména starších a konzervativních Japonců věří, že migranti nejsou schopni pochopit japonskou společnost a asimilovat se. Značná část se bojí možných problémů a odlišností či kriminality.

Mnoho z tohoto strachu vychází z japonské minulosti a mýtu homogenní společnosti. Japonsko bylo po více než 250 let až do poloviny 19. století uzavřeným státem. Obyvatelům bylo zakázáno zemi opustit, cizincům do ní vstoupit. Po revoluci Meidži v roce 1868 se Japonsko kontaktu s cizinci vystavilo, ale o to více se snažilo chránit vlastní identitu. Stát budoval v občanech patriotismus, úctu k šintoistickým tradicím a bezvýhradnou oddanost komunitě.

Jednou ze základních součástí narativu o japonské společnosti a její unikátnosti byla víra v homogenitu japonského obyvatelstva. Každý z Japonců měl být součástí unikátní společnosti propojené krví, která se vyznačovala vlastnostmi typickými právě jen pro ni – harmonií, odvahou, ctí, komunitním duchem, úctou k tradicím. Japonci měli být odlišní od všech ostatních států, a zejména od západních velmocí s jejich individualismem. Nacionalismus, který byl tímto narativem nazývaným nihondžinron bezesporu podnícen, dopomohl k mobilizaci ústící ve válku v Pacifiku. V poválečném období byl sice tento přístup nekompromisně zdiskreditován, jistou oblibu si však ve společnosti stále drží.“

(Novinky.cz)

Teprve nyní jsem pochopil, oč Okamurovi jde. Chce, abychom přijali model Japonců? Proč se nám ho snaží vnutit? Proč volá po ochraně před jinými osobami dokonce se zbraní v ruce? Máme být unikátní a věřit v homogenitu českého obyvatelstva? Máme mobilizovat  k izolaci a posléze k válce, jako kdysi Japonci a Němci….? Zdá se, že jeho mnoholeté nacionální rétorika, obava, aby stále nad naší zemi vlála naše vlajka, chce za každou cenu vystoupit z EU…potvrzují jeho záměry

Pan Okamura má právo říkat, co chce. Ale jako politik jedné z parlamentních stran by neměl lhát a vzbuzovat strach a nenávist, vůči jiným lidem. Neměl by si brát občany České republiky za rukojmí a podvodnou rétorikou  a politikou zneužívat své skryté motivy a ambice. Po těch mnoha létech by se snad již mohl integrovat do naší kultury a neměl by vnášet tradici svých otců a ovlivňovat nás, tak jak to doposud dělá.   

Neměl by tak moc a hlasitě tlachat a mluvit rychleji, než myslet. Neměl by chodit vždy napřed, přede všemi. Mohl by přibrzdit. Velmi škodí ovzduší, demokracii, pokoji, etickým a křesťanským postojům v naší zemi.

 Nakonec, proč ne, vždyť se říká: „Lidé i politici mluví   a voda teče….