Mít oči a nevidět je docela nebezpečné

Taky se Vám stává, že hledíte na  nějakou událost, zkušenost a nechápete souvislosti, nebo kontext?. Myslíte, že je možné mít oči a nevidět? Taky to někdy prožívám. I v tomto roce jsem jsem si  všímal "nevidoucích", kteří nás vedou.

Nikdo z nás, kteří máme dobrý zrak se nedokáže vcítit do prožívání lidí nevidomých. Během svého života se nám může stát, že máme sice oči, ale skrze životní okolnosti, problémy náš „vnitřní zrak“, to, jak chápeme věci v nás i kolem sebe se rozostří, tak že vidíme zkresleně,  falešně, aniž si to uvědomíme.

Začátkem tohoto roku, těsně před koronavirem jsem měl operaci šedého zákalu obou očí. V rozmezí deseti dnů.  Po zákrocích jsem viděl zřetelně, ostře, mnohem více barevně, celý svět se zdál naprosto jiný, nádherný. „Nevěřil jsem vlastním očím“. Zároveň jsem si uvědomil, že před operací jsem docela podcenil postupnou ztrátu zraku. Jezdil jsem autem a měl jsem pocit, že to je stále únosné, vždyť to musím přece zvládnout. Až pak jsem se zhrozil, že jsem ohrožoval sebe i mé okolí. Když mně občas někdo z blízkých upozornil, tak jsem se vymlouval a ujišťoval, že to zvládám, že se mi nemůže nic stát. Víte, jak to je. Když se něco kazí postupně, tak si to sice uvědomujeme, ale časem si zvykneme a ztráta nás přestává mrzet. Je to jako s rouškami. Na jaře jsem se vnitřně nedokázal ztotožnit  s povinným nošením, nyní se staly součástí našeho života. Zvykli jsme si, srovnali jsme se, vypadáme docela spokojeně. Už o nich nemluvíme, tak nám nějak přirostly k srdcím, máme pocit, že to asi tak zůstane, nezajímá nás do kdy asi?

Tak jsem si koncem tohoto roku uvědomil, že je důležité pečovat i o ten „vnitřní zrak“ našeho charakteru, postojů a motivací. Je dobré se občas zastavit a podívat se, případně si „posvítit“, abychom mohli sebe i naše okolí vidět zřetelně, správně a pravdivě. Jsem již dva roky v důchodu. V jejich průběhu při přemýšlení o minulosti, jsem se pár krát podíval za sebe,  na svoji službu v církvi, na mé postoje, vztahy s blízkými a pomoc jiným lidem. Přiznám se Vám, že pár krát, když jsem „šel hlouběji do sebe“, jsem byl překvapen, jak jsem uviděl věci v jiném světle, jaksi více různorodě a barevně. Několikrát jsem pochopil, že potřebuji dát ještě některé mé zkušenosti, vztahy vůči lidem i Bohu do pořádku. Jako bych se podíval jiným zrakem, jako po operaci zákalu. Byl jsem vděčný za pěkné, čisté láskyplné vztahy, ale některé z mých postojů a činů jsem potřeboval ještě otevřít, uvést do světla, nebo prosit za odpuštění. Výsadu a možnost uvidět sebe i jiné novým pohledem, čistým zrakem považuji za zázrak, který nám lidem je dán a přináší do našich životů odpočinutí a radost.

Zrovna v těchto dnech, naplněných až po okraj děním na politické scéně jsem byl několikrát oslněn a docela silně jsem si uvědomil pár skutečnosti:

• Na ČT  jsem zhlédl dokumentární film k 25. výročí války v bývalé Jugoslávii.
• Zároveň uplynulo 10 let od „arabského jara“. Je to tragické, stalo se to nedávno a blízko nás. Už v našem XXI. st. Byly zavražděny statisíce vojáků, civilistů, dětí. Vyhnány milióny lidí mimo domov. Důsledky těchto válek, genocidy, nenávisti, touhy po pomstě jsou nedozírné a  přetrvají po generace.
• Tak jsem si uvědomil,  že několik let přibližně ve stejné době, jako v bývalé válečné Jugoslávii u nás proběhla „sametová revoluce“ a o pár let později, právě v době, když si mezi sebou bývalí sousedé vyvražďovali své rodiny navzájem, tak došlo u nás k rozdělení Československa. Ani v 1989, ani při dělení našich dvou států nepadl jediný výstřel. Jsem moc rád, že naše „Sametová revoluce“ byla opravdu sametová, pokojná, přesto plná nadšení, odhodlání a že naplnila své poslání. Tak jsem to letos uviděl opravdu „novým zrakem“. Téměř každá revoluce v novodobých dějinách způsobila prolití krve. Naše dvě poslední nikoli.  Přinesly zásadní změny pokojným způsobem. Jsme lepšími národy, než ty jižní, nebo blízkovýchodní? Zasloužili jsme si to? Myslím, že ne. Máme jiná východiska, jiné dějiny, kulturu. Dostali jsme příležitost, podle Bible - milost k politické  změně a byli nám dáni lidé, kteří tuto dobu využili pozitivním způsobem.
• Tak jsem ty vzpomínky prožíval s novou vděčností za Boží ochranu, ale i za ty statečné, aktivní naše občany a  moudré vůdce našich národů. Nebyli dokonalí, ale alespoň pro tuto náročnou dobu splnili své poslání. Byli schopni vycítit příležitosti, ale i nebezpečí a postavili zájem společnosti nad svůj vlastní.
• Ještě jeden důraz jsem uviděl novým způsobem. Zaznělo to v souvislostí s výročím úmrtí prezidenta Václava Havla. Komentátoři  nám připomněli, že po třiceti létech se opravdu daří budovat a kultivovat občanskou společnost. Taky jsem přesvědčen, že to je pravda a jsem za to velmi rád. Bezpočet organizací, zájmových kroužků, charit, neziskovek. Ti, kteří uviděli svět kolem sebe jiným vnitřním zrakem a využili příležitosti ke službě jiným.
• Je mi líto, že jsem taky koncem tohoto roku pochopil, jak se naplňuje citát ze začátku mého článku, že „Mají oči, ale nevidí“. Pokud se to stává nám obyčejným lidem, můžeme se zastavit, hledat nápravu a změnu. Pokud se to týká těch, kteří stojí ve vedení národů a společností může to mít nedozírné následky. Až jsem se zhrozil  před několika dny při oznámení, že premiér A. Babiš dostal rozhodnutí od komise z EU o jeho zájmech a problémech, které se dotýkají nejen jeho, ale samozřejmě i této země. Řekl, že to nebude číst, protože se ho to netýká. Ještě nedávno schvaloval peníze z rozpočtu EU. To se ho týkalo.
• Tak si všímáme, jak se ho ani lidé, kteří mají jiné pohledy, názory netýkají. Jsou automaticky jeho nepřáteli. Je vůči nim arogantní, osočuje je před celým národem ze lží a ze spiknutí proti své osobě. Ztrácí soudnost, mírnost, schopnost vést národ, především ve velmi náročném období, který nyní prožíváme. Až jsem se zhrozil, když v PS při schvalování rozpočtu se ptal, co má dělat, a vzápětí  začal osočovat opozici a chlubit se sebou samým a svým hnutím. Myslím, že tato ztráta vidění působí větší nejistotu a obavy v lidech, než zbrklá a měnící se často rozhodnutí. Vytváří také nové příležitostí pro kompromisy s KSČM. Právě komunisté již poněkolikáté určují dobu prodloužení nouzového stavu a podmínky, za jakých bude schválen rozpočet. Tak to samozřejmě bývá, že jeden kompromis bez reflexe, působí další a další, končící závislostí, neschopností a frustrací pro občany. Je to tragikomické, že právě komunisté  v 31. roce od revoluce určují směřování celého národa. Ti, kteří nám vládnou mají oči, ale nevidí.
•  Zdá se zřejmé, že i jeho vládní spolupracovníci ztratili schopnost vidět svoji úlohu i svět kolem sebe ve správném světle. Téměř denně sebe sama staví do role těch, kteří jako jediní pečují o nás. Jakoby seděli na sudu plném peněz, které jsou jejich a oni dobrosrdečně rozdávají. Sami vědí, že peníze jsou v nedohlednu….Stále častěji je slyšet vyjádření: „My jsme dali, já jsem podpořil, já chci pomoci, všude jsem nacpal peníze.….“.
• Myslím, že mlžení a utajování informací o ekologické katastrofě na řece Bečvě je dalším důkazem, jak neschopnost, arogance moci  a „slepota“, ač mají oči, je nakažlivá nejen pro naše vládnoucí.
• Nedovedu si představit, že bych měl žít bez víry v Boha, který navzdory mnoha složitým okolnostem stále drží tento svět a naší zemi ve svých „rukou“. Který nám dává naději proměny a požehnání.
• Věřím, že naši vládcové nemají konečné slovo v našem životě. Ve vánoční zvěsti zaznívá citát, že: „Ježíš přijde a otevře oči slepým a uši hluchým“. On to dělal kdysi a dělá to i dnes, pro ty, kterým na tom záleží.
• Moc přeji i sobě, mé rodině i naší společnosti takové vládce a vedoucí, kteří „mají oči a zároveň vidí“. Jsou si vědomi vzájemné závislosti, mají pokoru vůči tomu, co nebo kdo nás přesahuje, mají úctu vůči těm, kteří jsou jiní, mají jiné názory.
• Jako církev máme velikou výsadu držet palce – modlit se za naše národy a otevřeným zrakem hledat příležitostí ke kultivaci této země, kterou máme rádi a ve které rádi žijeme.
• Rád bych sám i v těch dnech, nebo létech, které mi ještě zbývají byl člověkem, který vidí potřeby naší společnosti, rodin i své vlastní. Věřím, že změna je možná.
• Mějte se moc dobře.