Ještě jednou - naše země padla na hubu do země

Ve svém včerejším článku jsem zmiňoval p. ministra zahraničí Lipavského. Ten byl tepán na půdě Parlamentu  bývalým premiérem jako malý kluk. Bylo to trapné a ukazuje to, jak politika opravdu nezná slitování, je egoistická. 

Tak mně to napadlo dnes ráno. Lipavský je nejmladším ministrem v současné vládě. Možná, že za dva roky udělal nějaké chyby, kdo by je nedělal, že? Ale všiml jsem si, že v zásadních, důležitých situacích, nejen v naší zemi, ale i globálně jednal moudře s rozvahou. Měl odvahu cestovat do Kyjeva, nyní jako první z politiků do Izraele. Radil si v době našeho vedení v EU. Za svůj projev na půdě OSN sklidil velikéovace. Což se zřejmě p. Babišovi nepodařilo za celé jeho působení. Především je slušný, nikomu nespílá, neposmívá se a myslím, že v době ohrožené bezpečnosti, v době dvou konfliktů se můžeme cítit bezpečni, ve vztahu se zahraničím. Představte si, co by se stalo, kdyby bývalý premiér vysekl nejmladšímu ministrovi pochvalu za to, jak si dva roky radí na půdě diplomacie. To by byla bomba. To by byl šok. To by si mladí lidé u nás řekli: "Toto je něco. Ta politika není jenom špinavá, když se bývalý premiér dokáže pokořit a povznést nad své vrtochy a někoho uznat, navzdory všemu." Ale on toho není schopen. Je zaslepen svými "úspěchy", jedinečností a nenávisti vůči Pirátům. Nerozumí těmto souvislostem. Je možné totiž, že právě on "leží hubou v zemi." Je zřejmé, že takové postoje je občas vidět v zahraničí. U nás ne. Ještě jsme nedorostli k uznání jiných, než jsme my. To potřebuje byť malinkou dávku pokory a té je v politice i jinde jako šafránu. Mějte pěkný den a pokusme se dnes někomu poděkovat a buďme vděčni. Přináší to radost, dobrou atmosféru, růst a požehnání.